Mezi manželem a manželkou probíhá vážná diskuze. Oba sedí u kuchyňského stolu ve svém stísněném bytě. Po týdnech hledání vlastního domu konečně našli svůj vysněný domov. Vlastně domovy… a to je ten problém. Každý z nich se zamiloval do jiného domu. Už několik dní chodí sem a tam, dokola si prohlížejí obrázky domů, vyjmenovávají klady a zápory a jemně se snaží změnit názor toho druhého.
Nakonec si uvědomí, že přišla chvíle učinit rozhodnutí. Dívají se na sebe přes svůj malý stolek. Manželka prolomí ticho. „Jak chceš ty, zlato. Ty jsi hlava rodiny. Věřím, že se rozhodneš pro to, co je pro nás nejlepší.“ Úžasně milující slova ženy podvolující se svému muži… Avšak její chybějící oční kontakt, chladný tón hlasu a náhlý odchod od stolu jako by vše spojil v dodatek: „Ale raději vyber ten, který chci já!“
Tvá vůle se staň
Přistihli jste se někdy, že se modlíte podobně? Víme, že Bůh nás zve, abychom Ho v modlitbách žádali, o cokoliv chceme, a žádá nás, abychom byli ochotni přijmout vše, co dostaneme. A tak říkáme: „Pane, je-li to Tvá vůle.“ Ale i když tato slova říkáme, naše hříšné já dodává: „Ale pevně doufám, že mě nezklameš.“ Říkáme sice: „Buď vůle Tvá!“, ale víme, že pokud se Boží vůle nebude shodovat s tou naší, určitá část našeho já nebude šťastná. Dokonce nám ta slova mohou začít připadat jako jakýsi fígl – jako bychom si mysleli, že když řekneme, co Bůh chce slyšet, bude pravděpodobnější, že nám dá to, co my chceme dostat. Když říkáme Bohu „cokoli chceš Ty“, můžeme někdy znít jako ona žena, která hledá svůj nový dům.
Tak to ovšem neznělo, když se modlil Ježíš. Následujte ho nyní do zahrady zvané Getsemane. Překročte tři spící učedníky a jděte asi tak daleko, jak dokážete hodit kamenem. Tam, ve tmě, ho najdete s tváří k zemi. Připližte se blíž a poslouchejte, jak se modlí. „Abba, Otče,… Tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich; ale ne, co já chci, nýbrž co Ty chceš.“ (Marek 14:36). Buď vůle Tvá, říká – a myslí to vážně! Toto není pokus o nějakou manipulaci.
A také to není hrané. Ježíš zažívá skutečnou úzkost. Ví, co ho čeká. Ta tíha je téměř neúnosná. Posiluje ho anděl, ale i tak jeho úzkost narůstá do takové míry, že jeho pot stéká jako krev.
Je-li to však kalich, který mu jeho Otec dal, vypije ho až do dna! Není to jen: „Cokoli chceš Ty, Bože“. Je to: „Otče, cokoli chceš Ty, chci i já.“
Cokoli chceš Ty, chci i já.
Boží vůle je dokonalá
Světlo dne pak přináší důkaz. V pátek se Ježíš poslušně podřizuje židovské veleradě a římskému místodržiteli. Boží Syn se řídí vůlí svého Otce až do konce. Jeho činy ukazují, že byl naprosto upřímný, když řekl: „Buď vůle Tvá.“ Jeho dokonalá poslušnost této vůli, dokonce až k smrti na kříži, odčiňuje v očích Boha naši neschopnost říci totéž.
Když poznáváme, co Boží vůle vykonala, nemůžeme si pomoci, a chceme se modlit jako Ježíš. Boží vůlí bylo, aby Jeho jediný Syn trpěl a zemřel místo nás, abychom s Ním mohli žít navěky. Abba, Otče, pokud takto vypadá Tvá vůle, Tvá láska, ať se děje v našem životě neustále!
On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal;
jak by nám spolu s Ním nedaroval všecko?
– Římanům 8:32
Autor článku, Samuel Degner, je pastorem ve Sboru Bethel ve městě Menasha ve Wisconsinu, USA.
Jesus Prayed for Us – Jesus prayed according to his Father’s will. From Forward in Christ, Vol. 102, 4/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)