FiCh - Ježíš se modlil za nás, naším jménem

Jedna Ježíšova modlitba v Písmu se vymyká všem ostatním. Zatímco většina z nich je dlouhá jen jeden či dva verše, tato zabírá téměř celou 17. kapitolu Janova evangelia. A pokud je její délka tím, co na první pohled upoutá naši pozornost, pak její obsah je tím, co naši pozornost udrží až do konce. Ta modlitba je prostě jedinečná. Je zástupná. Je velekněžská.

Učitel shromáždí své učedníky v horní místnosti k poslednímu společnému velikonočnímu jídlu. Ví dobře, že za pár hodin ho jeden z nich zradí. Než se rozední, bude souzen před vůdci svého lidu. Do příštího západu slunce bude mrtvý. Je noc před největším dnem jeho života.

A tak se modlí. Od Mesiáše jsme snad ani nečekali nic menšího! Ale o co v té chvíli prosí? Co mu leží na srdci?

Co žádáme my před velkými okamžiky svého života? V šatně před velkým zápasem se sportovec modlí za úspěch. V pátek večer se nevěsta modlí, aby se její svatba druhý den vydařila. Zatímco na kazatelně sklání pastor hlavu, modlí se za Boží moc pro své kázání. Očekávali bychom tedy, že v noci před největším okamžikem v dějinách požádá Boží Syn o úspěšné dokončení své mise.

Což také Ježíš dělá. Ale to mu zabere jen pár veršů. Poté stráví „zbytek kapitoly“ modlitbou za druhé, ne za sebe.

Dokážete si to představit? Jak často napadne věřícího sportovce modlit se za své spoluhráče? Vzpomene si nervózní nevěsta, aby do svých proseb zahrnula svůj doprovod, družičky, svědky, přátele a rodinu? Modlí se kazatel také za lid, kterému slouží, než vstoupí na kazatelnu? Není to samozřejmě tak, že by modlit se za sebe bylo špatné. Jen se někdy záběr našich myšlenek a modliteb tak zúží, že promeškáme příležitost vzpomenout si před Bohem také na ty kolem nás.

A tak s úžasem hledíme, jak se Ježíš ten osudný čtvrtek večer ujímá role Velekněze a předkládá svému Otci prosby a díkůvzdání jménem svého lidu.

Této noci, kdy na něj již doléhá tíha jeho úkolu, neopomene Ježíš ve své modlitbě vyzdvihnout své učedníky. Žádá svého Otce, aby je chránil a posvětil (oddělil jako svaté) svým Slovem. Modlí se, aby byli naplněni radostí, kterou tento svět nemůže dát ani vzít.

A potom se Ježíš modlí za VÁS. Neřekne sice vaše jméno, ale má vás na srdci. Modlí se, abyste byli jedno se svými bratry a sestrami ve víře. Modlí se, abyste byli jedno také s Ním a s Otcem! Modlí se, abyste s Ním byli tam, kde je On, a viděli Jeho slávu. Ano, v nejdůležitější noc svého života se Ježíš modlí za vás.

Mohl snad Otec odmítnout prosbu svého Syna? Jistěže ne. A tak skrze křest v Boží jméno jste opravdu byli sjednoceni s Otcem a Synem a se svými bratry a sestrami v Boží církvi. Jednoho dne spatříte Ježíšovu slávu, až s Ním budete jíst a pít ve slavném království Jeho Otce. Můžete tomu důvěřovat, protože Ježíš se za vás modlil – nejen o vás, ale i namísto vás. Tato modlitba a všechna další bezchybná slova a činy Syna člověka stoupají k nebesům jako kadidlo a naplňují „Otcovo chřípí“ příjemnou vůní, kdykoli na vás pomyslí.

Pamatujte nyní, že vás Ježíš učinil knězi, abyste svým životem sloužili Bohu. Je vaší výsadou předkládat prosby a díkuvzdání Otci jménem a namísto druhých, stejně jako to dělal Syn. Můžete tak činit s vědomím, že Otec vás slyší kvůli Ježíši, který se kdysi za vás modlil a který se stále za vás přimlouvá.

Autor článku, Samuel Degner, je pastorem ve Sboru Bethel ve městě Menasha ve Wisconsinu, USA.

Jesus Prayed for Us – for others and in their stead. From Forward in Christ, Vol. 102, 3/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)