Jedna z Ježíšových modliteb v Písmu je zcela odlišná od všech ostatních.
Krev z něj kape. Vojáci se mu vysmívají. Nepřátelé si ho dobírají. Kolemjdoucí kroutí hlavou. Slunce přestává svítit. Syn Boží visí na dřevě a umírá. Najednou zvýší hlas a vykřikne.
„Eloi, Eloi, lama sabachthani?“
Duch svatý se postaral o to, aby pisatelé evangelií zaznamenali přímo ona aramejská slova, která vycházela z Ježíšových vyprahlých úst (Matouš 27:46, Marek 15:34). Duch svatý chce, abychom této modlitbě věnovali velkou pozornost. V celém Písmu skutečně není žádná jí podobná.
Tedy ve skutečnosti existuje jedna přesně taková. Tentýž Duch inspiroval krále Davida, aby tato slova vložil do Mesiášových úst tisíc let předtím, než byla vyslovena (viz Žalm 22:1). Ale teprve když je Ježíš pronesl svým hlasem z kříže, mohli jsme skutečně začít pronikat do jejich hlubin.
Je to jediná zaznamenaná modlitba, kterou Ježíš začal jiným oslovením než „Otče“. V tomto případě byla potřeba větší vzdálenosti, většího odstupu. Syn Boží v té chvíli mluvil ke svému Otci jako k Bohu Všemohoucímu, tomu, která trestá, proklíná a odsuzuje. Musel, protože v tu chvíli trpěl naším trestem, byl pod naším prokletím, prožíval naše odsouzení. S jediným nevinným se zacházelo jako s nejvinnějším ze všech. On nesl vinu všech.
„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
To jsou slova muže, který křičí „na záda“ Boha, který je od něho odvrácen. Rozléhají se z hlubin a odrážejí se od zakaleného nebe. Je to modlitba bez odpovědi, protože Bůh odpovídá Ježíši tak, jak by měl odpovídat každému, kdo nese vinu: mlčením. Je to mrazivá pravda o hříchu: „Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.“ (Izajáš 59:2) V tomto případě to byly naše hříchy, které oddělovaly Ježíše od jeho Boha.
Když tedy Ježíš volá z kříže, modlí se jako náš zástupce, tak jak to činil vždycky. Zbytek jeho modliteb ukazuje, že aktivně naplňuje Otcovu vůli místo nás, modlí se a poslouchá dokonale, jak bychom měli my. Ale tato mučivá slova ukazují, že náš Spasitel trpí hloubkou trestu, který si my zasloužíme za všechna naše selhání v modlitbě a v životě jako Boží děti. Ježíš snášel Boží spravedlivý hněv a usmířil nám Boha, když jsme my nemohli. Tato slova nás ujišťují, že Ježíš skutečně vytrpěl Boží trest za každý hřích každého hříšníka. Dokazují, že příkrov viny byl rozbit, takže nyní již nic nemůže zastavit naše modlitby, aby stoupaly k uším našeho Otce v nebesích.
Jinými slovy, toto je jediná Ježíšova modlitba, kterou díky němu nikdy nebudete muset vyslovit! Místo toho mohou být na našich rtech tato slova: „Bože můj, Bože můj, vím, že jsi mi odpustil!“
Ve chvílích úzkosti, kdy voláme k Bohu, ale zdá se nám, že neslyšíme odpověď, si nemusíme ani na okamžik myslet, že nás Bůh opustil. Nemůže nás opustit, protože se odvoláváme na jméno Toho, který byl opuštěn místo nás. Jelikož Ježíš strávil ty mučivé hodiny oddělen od Boha, strávíme my v jeho přítomnosti celou věčnost. A můžeme si být jisti, že v nebesích nenarazíme na Boží ucho, které neslyší.
Autor článku, Samuel Degner, je pastorem ve Sboru Bethel ve městě Menasha ve Wisconsinu, USA.
Jesus Prayed for Us – Jesus prayed so we would be heard. From Forward in Christ, Vol. 102, 6/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)