FiCh - Boží církev, Boží lid IV.

„Máme dohodu s bankou,“ hlásá jeden nápis na stěně pizzerie. „My neproplácíme šeky a oni nedělají pizzu.“ Pokud chci pizzu, jsem na správném místě. Pokud chci proplatit šek, měl bych jít do banky. Každé místo má svůj vlastní účel, svou roli, kterou má plnit. Svědomitě plnit.

Jaká je tedy role církve zde na zemi? Jaký úkol dal Bůh věřícím, kteří dosud žijí v tomto světě? Nemusíme hádat či spekulovat. Kristus sám, Hlava své církve, velmi jasně nastínil naše poslání. Krátce před svým nanebevstoupením řekl svým učedníkům: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ (Marek 16:15) V proslovu, kterému se dnes říká Velké pověření, přidal další podrobnosti: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky…; učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19-20) První křesťané pochopili příkaz svého Pána. Když je pronásledování přinutilo utéct z Jeruzaléma, rozprchli se a jako jednotlivci „začali kázat evangelium všude, kam přišli“. (Skutky 8:4) Později, jako skupina věřících – církev v Antiochii – vyslali misionáře, jakými byli Pavel a Barnabáš (Skutky 13:2-3). Jejich posláním, jejich úkolem, který jim dal Kristův Duch, bylo kázat ztraceným hříšníkům v pohanských zemích dobrou zprávu o záchraně člověka prostřednictvím Ježíšova díla smíření s Bohem.

Dnes se zdá, že ohledně poslání církve panuje větší zmatek než kdy jindy. V některých církevních kruzích duchovní budování a hledání ztracených pomocí Kristova evangelia ustoupilo do pozadí, aby udělalo místo jiným starostem. Důležitější než hlásání dobré zprávy o věčné spáse je pro ně zajišťovat dočasné potřeby lidí. Nebeské poslání církve se pro ně stalo úkolem čistě pozemským. Někteří mají zato, že odstraňovat sociální nespravedlnost ve světě, obstarávat jídlo a vodu nebo přinášet vzdělání zaostalým lidem – jakkoli jsou to bohulibé činnosti – je důležitější než hlásat, jak byla Boží spravedlnost usmířena láskyplnou obětí v Ježíši Kristu. Přitom právě to je prvořadým úkolem, který dal Ježíš své církvi: přinášet světlo spásy v Jeho jménu lidem na celém světě.

Samozřejmě, že křesťané mají také projevovat zájem o chudé a potřebné. Neměli bychom však zapomenout, že skutky lásky k potřebným jsou plody víry, jsou ovocem evangelia působícího v srdcích, jichž se jako první dotkla Boží láska. Proto primárním posláním církve je a vždy bylo kázat dobrou zprávu o spasení z milosti. Není větší úkol, není důležitější poselství než to o Kristově lásce. Pokud církev, do jejíchž rukou a úst Kristus vložil tuto dobrou zprávu o úžasné milosti, ji sama nebude sdílet se světem, pak kdo bude?

Musíme však být opatrní, když říkáme, že Kristus dal tuto zprávu k šíření církvi. Nebezpečím je myslet si, že církev znamená instituci, duchovenstvo, kazatele, apod., namísto všech věřících, kteří církev tvoří. Takové myšlení redukuje jednotlivé věřící na pouhé diváky, kteří sedí na tribuně a fandí týmu na hrací ploše. Může to z nás udělat „konzumní“ křesťany, kteří svůj sbor využívají jako supermarket, kde mohou procházet uličkami a brát si dle libosti zboží z regálů bez starosti o to, kdo tyto regály naskladní. Může to omezit věřící na to, aby byli pouze těmi, kdo berou, místo toho, aby byli také těmi, kdo dávají: „dělníky“, aktivně zapojenými do největšího úkolu na zemi.

Co viděl apoštol Petr, když se díval na Boží lid? Napsal: „Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky Toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petrův 2:9) Kolika úžasnými výrazy nás Petr popsal jako věřící lid! Všimněte si však, že kromě „nálepek“ plných smyslu a vážnosti, kterými nás označil, nám předložil také úkol plný smyslu a vážnosti. Máme hlásat Boží chválu, Boží mocné skutky. To si Bůh přeje od všech, které vyvedl ze tmy klamu do světla spásy.

Můžeme si dát pizzu v naší oblíbené restauraci a proplatit šek dnes i elektronicky v naší bance. Ale dobrou zprávu o spasení nemůžeme získat jinak než prostřednictvím sdílení Božího Slova. Nedělá to naši službu šíření Slova tak důležitou, že ji nazýváme největším posláním na zemi?

I když pracujeme a namáháme se zde na zemi, hledíme srdcem k nebi. Přichází den D, kdy církev nyní neviditelná na zemi bude plně zjevena v nebeské slávě. Jak to bude vypadat? Kdo všechno tam bude? V čem to bude odlišné od toho, co zažíváme zde? Přemýšlíte o tom někdy – často?

Především bychom mohli být překvapeni, kdo v Boží církvi v nebesích nakonec bude. Apoštol Jan viděl „tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou“. (Zjevení 7:9) V nebesích uvidíme lidi, které osobně známe, ale i lidi, které jsme nikdy nepotkali; lidi, kteří vypadají a mluví jako my, i lidi, kteří jsou úplně jiní. Od východu, západu, severu a jihu přijdou věřící, aby se postavili před trůn a před Beránkem, který za ně a jejich záchranu prolil svou krev.

Můžeme být také překvapeni úplnou jednotou Boží církve v nebi. Zde na zemi existují rozdíly a rozdělení. Ano, chceme jednotu i zde na zemi. Modlíme se, toužíme po shodě a pracujeme na souladu v učení i praxi. V nebi tomu tak bude. Poznání a porozumění budou úplné. Mysl a víra budou dokonalé. Boží obraz bude plně obnoven v každém z nás. A my budeme zcela znát Boží vůli a plně ji následovat. Seznam svých otázek budeme moci zahodit, protože spatříme, jak nás Boží láska vedla po přímé cestě k našemu domovu, i když to na zemi vypadalo jako jedna oklika za druhou. Pryč bude nedokonalá melodie našich pozemských chval, až budeme zpívat spolu s nebeskými zástupy o Boží podivuhodné lásce. A jádrem celé naší chvály bude úžas a hluboká vděčnost za dobrou zprávu, kterou nám zvěstoval, a pro jejíž zvěstování druhým používal nás.

Můžeme se ptát, v čem bude Boží církev v nebesích jiná. Jan nám opět poskytuje nápovědu. Píše: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ (Zjevení 21:3-4)

Všechno, co působilo naše slzy smutku a trápení na tomto světě, bude pryč. Žádný další hřích, žádné pokušení. Už žádné neštěstí, které hřích kdysi přinesl na svět. Už žádná smrt, smutek, pláč nebo bolest. To staré pominulo. Přišlo to nové.

To nás tedy čeká v nebi. Ale zatím nás zde Kristus ponechává, neboť má pro nás velký úkol. Vrhněme se do něj...

Richard E. Lauersdorf je pastorem ve sboru Good Shepherd, ve West Bendu, stát Wisconsin.

Toto je čtvrtý, závěrečný díl ze čtyřdílné série o svaté křesťanské církvi.

God’s Church: Working While Waiting For Glory. From Forward in Christ, Vol. 102, 4/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Upraveno a použito se svolením.)