Když Bible mluví o církvi, mluví o lidech (nikoli o instituci). O lidech jako jsem já. Ale já nejsem jediný. Takových jako já je mnohem, mnohem víc. Mladí i staří; bohatí i chudí; minulí, přítomní i budoucí; luteráni, baptisté, katolíci – ti všichni tvoří Boží církev.
Kdo patří do Boží církve?
Kdo jsou tito lidé a co mají společného? Slovo církev mi to prozrazuje. V původní řečtině církev (ekklésia) je odvozeno od slova „vyvolaný“ (ekklétos). Boží církev se skládá ze všech, které Bůh vyvolal z nevíry k víře. Apoštol Petr to popsal takto: „Vy však jste… lid náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petrův 2:9). Církev patří Bohu.
Povoláni ze tmy do světla...
Ze své podivuhodné milosti, nezasloužené přízně, povolává Bůh lidi k víře – nejen k obecné víře, která důvěřuje téměř čemukoli, ale ke konkrétní víře. Ačkoli by někteří možná tvrdili, že nezáleží na tom, čemu věříte, Bůh mluví jinak. Velmi konkrétně Pán Ježíš říká: „Já jsem ta cesta... Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6). Apoštol Petr velmi jasně prohlásil: „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ (Skutky 4:12). Odpověď je tedy jasná – do Boží církve patří pouze ti, v jejichž srdcích Boží milost působí víru v Ježíše jako svého Pána a Spasitele.
Chceme-li si snadno zapamatovat tuto důležitou pravdu, stačí si pamatovat pouze ABC. Boží církev se skládá ze všech věřících v Krista (v angličtině ABC = All Believers in Christ).
Dalším obrazem, který Písmo používá pro Boží církev, je Boží rodina. Apoštol Pavel píše: „Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši.“ (Galatským 3:26) Bůh je náš nebeský Otec a věřící jsou Jeho drahé děti. To je potěšující a povzbuzující obraz. Máme Otce, jehož láska není z tohoto světa. Patříme do rodiny, která zahrnuje našeho milujícího bratra Ježíše a více bratrů a sester, než si vůbec dokážeme představit. A to vše proto, že nás Boží milost zařadila mezi ABC, všechny věřící v Krista.
Můžeme si však být touto úžasnou pravdou jisti? Jak můžeme vědět, že jsme členy Boží církve, Boží rodiny? Pro odpověď je lepší dívat se do Božího srdce než do svého vlastního. V Božím Slově nám Bůh své nitro otevírá a ukazuje svůj postoj. Co nám odhaluje ve svém Slově? Říká: „Miluji tě věčnou láskou, proto ti stále zachovávám milosrdenství.“ (Jeremiáš 31:3, B21) Když se podíváme do Božího srdce, spatříme tam lásku nejen pro celý svět, ale také pro nás osobně!
Jaká je Boží církev?
Jen Pán ví, kdo patří do Jeho církve. Můžeme se dívat do svého srdce, zda v něm je víra v Krista, ale ne do srdce někoho jiného. To může jen Bůh. Apoštol Pavel nám připomíná: „Pán zná ty, kdo jsou jeho.“ (2. Timoteovi 2:19) Tuto pravdu si připomínáme pokaždé, když vyznáváme krédo slovy Apoštolského vyznání. Neříkáme tam „Vidím…“, ale spíš „Věřím ve… svatou všeobecnou církev, společenství svatých“. Ačkoli Písmo ohledně církve nikde přímo nepoužívá termín neviditelná, ten koncept tam je. My můžeme spatřit ty, kdo se hlásí k pozemským církvím a denominacím, ale pouze Bůh vidí a ví, kdo skutečně patří mezi Jeho lid, mezi Jeho vyvolané (církev).
Církev jako Kristova nevěsta...
Jeho církev je jedna. V dnešním světě existuje více denominací (církevních skupin), než byste spočítali na prstech jedné ruky. Jsou tu luteráni, baptisté, metodisté, presbyteriáni, episkopální, nedenominační a další. Ale Boží církev je jen jedna. Je jen jedno tělo věřících v Krista. „Jedno stádo a jeden pastýř,“ říká sám Ježíš v Janovi 10:16. „Všichni jste jedno v Kristu Ježíši,“ připomíná nám zase Pavel (Galatským 3:28). I když různé denominace mohou sloužit užitečnému účelu a ačkoli musíme být obezřetní v rozhodnutí, ke které se připojíme, je třeba mít na paměti, že Boží církev je jedna.
Další přídavné jméno by nás mohlo překvapit. „Věřím v… svatou všeobecnou církev,“ vyznáváme v Apoštolském vyznání víry. Co to znamená? Když se na sebe podívám, vidím víc hříchu než svatosti. Hříšnému světu kolem a mému starému hříšnému já vůbec nevadí, že se proti mně spojí třeba s ďáblem. Přesně vědí, kde jsou moje slabá místa, a na ta se zaměří. Na konci každého dne se právem mohu modlit slovy: „Odpusť mi, Bože, pro svého drahého Syna, cokoli zlého jsem dnes způsobil a cokoli dobrého jsem dnes zanedbal“. Ovšem když se na nás dívá Bůh, vidí nás v Kristu svaté, čisté, oddělené pro sebe. Boží církev je svatá ne proto, že nikdy nezhřeší, ale proto, že je oděna Kristovou dokonalou spravedlností.
Boží církev je všeobecná. V některých verzích apoštolského vyznání se objevuje „katolická“. To slovo katholiké znamená všeobecná, celosvětová, univerzální, a nejedná se o římsko-katolickou církev. Boží církev je vskutku všeobecná. Nikdo z ní není vyloučen kvůli své rase, pohlaví nebo sociálnímu postavení. Lidé, které jsem měl tu čest potkat na misijních cestách v Africe, Kolumbii, Brazílii, Portoriku, Mexiku a jinde, jsou zahrnuti v Boží církvi. Apoštol Petr řekl pohanům v domě Kornélia: „Jemu (= Ježíši) všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří.“ (Skutky 10:43). Boží církev je tedy skutečně „katolická“ v tom smyslu, že zahrnuje všechny věřící všech dob a všech míst.
Někdy se divíme, jak dlouho ještě může Boží církev snášet a trpět rány, které dostává od svých duchovních nepřátel všeho druhu. Říkáme, že církev v tomto světě je militantní, protože je pod neustálým útokem mocností zla a neustále s nimi bojuje (má k tomu Boží zbroj). Zatímco očekáváme slavný návrat Pána církve, může nás přepadnout únava z boje, můžeme ztratit odhodlání a zapálenost, můžeme se obávat o to, zda církev všechno přežije. Pak potřebujeme slyšet Ježíše, jak nám říká, že Jeho církev nikdy nepomine. „Brány pekel ji nepřemohou,“ slibuje v Matoušovi 16:18. A jinde nás ujišťuje: „Moje ovce… nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.“ (Jan 10:28) Církev bojující (militantní) vše vydrží a stane se církví vítěznou, až bude stát v dokonalém pokoji po boku svého Spasitele v nebesích (viz kniha Zjevení).
Jak to, že patříme do Boží církve? Jak to, že můžeme stát spolu s Adamem a Evou, Abrahamem a Áronem, Mojžíšem a Eliášem, Petrem, Jakubem a Janem v této vybrané společnosti? Jak to, že budeme sečteni ve velkém zástupu ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků před věčným trůnem Beránkovým? Existuje pouze jedna odpověď. Je to celé dílo Boha a Pána církve. Ve své milosti Bůh „svolává, shromažďuje, osvěcuje a posvěcuje celou křesťanskou církev na zemi a udržuje ji v jednotě s Ježíšem Kristem v jediné pravé víře“ (Vysvětlení III. článku Apoštolského vyznání víry).
Richard E. Lauersdorf je pastorem ve sboru Good Shepherd, ve West Bendu, stát Wisconsin.
Toto je první článek ze čtyřdílné série o svaté křesťanské církvi.
God’s Church: Built by the Lord and Belonging to Him. From Forward in Christ, Vol. 102, 1/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)