Milí přátelé –
Dnes se ještě jednou zastavíme u evangelií podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Jsou to čtyři různá svědectví se stejným poselstvím – poselstvím o Ježíši Kristu.
Říkali jsme si něco víc o každém z pisatelů těchto evangelií. Byli to lidé „z masa a kostí“, kteří byli očitými svědky toho, co se stalo, nebo se s očitými svědky znali. A svá svědectví zaznamenali svými slovy, ze svého pohledu, pro své čtenáře.
Ovšem nesmíme zapomínat na jednu důležitou věc: I když jsou evangelia svědectví lidí, v pozadí těchto svědectví je Bůh. Bůh tyto 4 pisatele pověřil, inspiroval a vedl, aby zapsali to, co zapsali. Boží Duch, který přišel na Ježíšovy učedníky poprvé o Letnicích, unášel a zmocnil tyhle autory a vnukl jim, co mají psát, takže to, co čteme, nejsou jenom slova lidská, ale zároveň slova Boží.
Nejen slova lidská, ale zároveň slova Boží.
Proto také říkáme po čtení z těchto evangelií – a to platí i pro ostatní Písmo: „Slyšeli jste slovo Boží.“ Neznamená to, že Bůh ta slova sám promluvil nebo napsal, ale znamená to, že jsou od Něho. Ti pisatelé je zapsali pro nás.
Abychom si to trochu přiblížili, zkuste si představit, že přijde do vaší třídy nějaký žák z jiné třídy, třeba z 9ky, a řekne: „Mám pro vás vzkaz od ředitele školy: ve 12 hodin se všichni sejdeme venku na hřišti.“ Tahle slova, která vám deváťák přinesl, jsou sice jeho slova, on je vyřkl, ale zároveň jsou to i slova ředitele školy, který toho žáka z devítky poslal se svým vzkazem.
Co to tedy znamená? Znamená to, že kdyby někdo z vás ta slova „hodil za hlavu“ a řekl si, Co mi nějaký žák z devítky bude říkat, co se má udělat!?, tak bude mít průšvih a bude se zodpovídat – ne tomu deváťákovi, ale přímo řediteli školy! Slova ředitele totiž byla zpochybněna a odmítnuta.
Podobně i slova evangelií; můžeme si říkat: Co mi nějaký Matouš, který žil před dvěma tisíci lety, může říct o Bohu? Proč bych si měl slova Marka brát k srdci? Nebo nějaký Lukáš, copak asi ten věděl o Ježíši? A Jan, kdoví, co viděl a slyšel, možná se plete…
Pozor! I když ta slova napsali lidé, byli k tomu pověřeni a zmocněni Bohem. To proto, abychom i my poznali pravdu a zažili to, co zažili lidé tehdy. Boží Duch nás oslovuje, když si z evangelií čteme, když přemýšlíme nad Ježíšovým učením, když se nás dotýká láska, kterou nám Ježíš prokázal.
Ježíš svým učedníkům řekl jasně: „Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho (tj. Boha), který mě poslal.“ (Lukáš 10:16)
Apoštol Pavel mohl proti později svému mladému příteli Timoteovi napsat: „Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“
Evangelia a celé Písmo je člověku užitečné. Proto je dobře, když si z Bible čtete s rodiči, když si sami pročítáte příběhy z dětské Bible, když jako dospělí věnujete čas četbě Písma a rozjímání o samotě a v klidu, nebo se scházíte s jinými věřícími a společně si čtete a modlíte se nad Biblí.
Pavel o Písmu prohlásil: „Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.“ (Řím 15:4)
Evangelia jsou sepsána Matoušem, Markem, Lukášem a Janem, ale jsou vdechnuta Bohem, aby skrze ně mohl zase na vás dýchat Bůh. Amen.