Už se mi v práci stalo, že mě chtěl nadřízený motivovat k dobře odvedené práci strachem.
Bylo to brzy poté, co jsem nastoupil. Můj – dnes už bývalý – nadřízený mi svěřoval důležitý projekt, do kterého jsem se měl zapojit. A prý, jestli na mě uslyší nějaké stížnosti od ostatních, kteří na projektu pracují, budu mít problém s ním. A to dokonce takový, že on sám přijede třeba až za mnou domů...
Popravdě, musel jsem se pro sebe trochu pousmát. Jsme oba dospělí lidé; on není můj rodič a já nejsem jeho dítě. A ani jakožto šéf v práci nemá represivní pravomoci jako třeba policie. Tak co by mi asi tak u mě doma (nebo kdekoli jinde) mohl udělat?
Navíc, jak říká jedno křesťanské úsloví, kdo kleká před Bohem, může se postavit komukoli a stát před kýmkoli. Neboli, kdo se bojí Boha, nemusí se bát lidí, jakkoli jsou mocní a jakkoli reálné (na rozdíl od případu výše) jsou jejich hrozby. „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle,“ říká o tom Ježíš v Matouši 10:28.
Jak jsem už psal dříve (viz O odpovědnosti (nejen) uklízeček), nedělám svou práci co nejlépe proto, že se bojím mít problém se šéfem. K co nejlepšímu výkonu mě nemotivuje obava o výši výplaty nebo o udržení si pracovní pozice. Můj Pán je nebeský, ne pozemský. Jemu sloužím a také Jeho prosím o požehnání mé práce, o moudrost, píli a vytrvalost, o poctivost a svědomitost... a také o nebojácnost před lidskými hrozbami.
Jsem navíc přesvědčen, že skuteční lídři – v práci, v rodině, v církvi, na všech frontách života – nehrozí těm, které vedou. Motivují je jiným způsobem, než je strach, výhrůžky, represe. Opravdový vůdce jde do akce jako první, jde napřed, jde vzorem. Také ty, co ho následují, povzbuzuje spíš než kritizuje a probouzí v nich to nejlepší. Sdílí s nimi svou vizi – vizi cíle i cesty k němu – a dokáže je nadchnout pro „svou“ věc, takže ji přijmou za svou, a tedy za společnou. Ten ideální lídr dokáže strhnout své podřízené k ochotnému zapojení se do toho, co je větší, než jsou oni sami o sobě.
Poznal jsem, že Ježíš je právě takový dokonalý lídr a Pán, Pastýř vedoucí své stádo k pastvinám. Jde napřed, slouží pokorně, nese svůj kříž, snáší smrt, vstává z hrobu. Nehrozí, ale zve nás na cestu za Ním – s Jeho Duchem, s Jeho slovem, s Jeho mocí. V srdci a na rtech. A mezitím nám připravuje místo, abychom byli tam, kde je On, a došli cti od Otce.
Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.
PK
