Dělám pro francouzský korporát, který má mnoho poboček a závodů po celém světě. Ten náš je poměrně nový, teprve se rozjíždí, takže mnoho věcí ještě nefunguje, jak by mělo.
Před několika týdny se měl na náš nově vznikající závod přijet podívat pan generální ředitel, CEO (fr. P.D.G.).
To vyvolalo velký humbuk. Muselo se rychle napravit mnoho nedostatků, doplnit chybějící záležitosti, někdy jen dočasně vylepšit vnější stránku věcí, tak aby se generálnímu líbily. Také bylo potřeba postavit firemní uvítací bránu s logem firmy a s hesly, kterými se společnost řídí a které vyznává. A o kterých málokdo ze zaměstnanců vůbec ví.
Připomnělo mi to dobu, kdy se před dvěma tisíci lety měl mezi lidmi, kteří Ho očekávali, objevit Mesiáš. Před Jeho vstupem na scénu se na poušti pohyboval Jan Křtitel a volal: „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“
Jak se lidé tehdy (stejně jako dnes) měli připravit na příchod Božího Nejvyššího zmocněnce? Měli rychle napravit nějaký ten morální nedostatek? Quick fix, jak se říká? Měli si nasadit tu nejlepší tvář? Měli si připravit seznam svých dobrých činů, splněných úkolů? Měli si obléci nejlepší roucha?
Kdepak. Naopak, měli obrazně svá roucha roztrhnout, měli roztrhnout svá srdce, své nitro (jak vyzýval už prorok Jóel 2:13), aby dali najevo, jak dalece jsou vzdáleni tomu, co Bůh žádá, přikazuje a očekává. Lidé měli činit pokání a se srdcem zkroušeným přijmout od Jana křest na odpuštění svých hříchů – odpuštění, které přišel Mesiáš pro ně zajistit. Tak posluchači Jana připravovali cestu a vyrovnávali stezky Kristu do svých srdcí a životů.
Pána Ježíše nezajímají námi vystavěné „Potěmkinovy vesnice“. Nenechá se obalamutit ani uchlácholit naší „fake fasádou“. On přišel, aby hledal ztracené, vracel zrak slepým a léčil nemocné – na duchu a jednou i na těle. Víme ale, že jsme bez Něho ztracení, slepí a nemocní?
Uvítací brána, kterou pro Krista můžeme postavit, je jako uvítací brána na hřbitov.
Stojí na ní: Zde je ten, kdo je sám o sobě mrtvý. Ale vítej, Pane života, přijď a oživ mě.
PK