Hlavně to zdraví!
Kolikrát jen jsem tohle slyšel nebo četl na začátku nového roku. Jasně, když přejeme druhým k narozeninám nebo při jiných příležitostech (a změna letopočtu pro mnohé takovou příležitostí je), asi málokdo z nás opomene připojit přání pevného zdraví. Vždyť je to přece to nejcennější, co máme, nebo ne? Je to něco základního, jakási „nutná podmínka“ pro to, abychom se v životě mohli realizovat a „měli se dobře“.
Aspoň tak to mnozí chápou. Říkají věty typu: „Stačí zdraví, to ostatní už si zařídíme sami.“
Jedna z klasických poznámek, reagujících na postoj „zdraví je to nejdůležitější“, odkazuje na potopení Titaniku – na něm byli lidé zdraví, a přesto utonuli v mrazivých vodách. Nevím přesně, co se touhle poznámkou vyzdvihuje NAD zdraví – nejspíš štěstěna? Měli se lépe ti, kteří měli štěstí a lístek na Titanic z nějakého důvodu nesehnali...?
Co je v tomto ohledu na zkáze Titaniku zajímavější, je fakt, že někteří jeho pasažéři nepovažovali za nejdůležitější ani své zdraví, ani své (ne)štěstí. Zůstali na palubě potápějící se lodi a své místo v záchranných člunech přenechali druhým. Více než svého zdraví, ba více než svého života, si cenili něčeho jiného. Zvolili si, co považovali za morálně správné, i když je to stálo mnoho. Dost možná někteří z nich zpívali tváří v tvář blížící se smrti píseň „Nearer, My God, to Thee“ (Blíž k Tobě, Bože můj), jejíž tóny prý zněly v posledních chvílích potápějícího se parníku.
Zdraví je samozřejmě důležité. Jestli jste si všimli, tak v češtině si dokonce vzájemně „přejeme zdraví“ už tím, že se ZDRAVÍme. Samotný úkon, při kterém projevujeme druhému tu minimální úctu, nazýváme zdravení. Podobně také v mnoha evropských jazycích se slovo pro zdravit (salute) odvozuje od kořene zdraví (salus, 2.pád salutis).
Jen pro zajímavost, v kontrastu s tím – ve starořečtině Nového zákona se zdravit řekne chairein, což je doslova radovat se. Dodnes je „chairé“ v Řecku běžný pozdrav. Raduj se! No a jak asi víte, v hebrejštině, kterou je psán Starý zákon a kterou se i dnes mluví v Izraeli, se lidé zdraví přáním pokoje. Šalom!
Nechápejte mě špatně. Také si přeji zdraví, jak pro sebe, tak pro své blízké. A vlastně všem přeji zdraví – zdraví celého člověka, nejen těla, ale i duše a ducha. Toto zdraví se projevuje onou radostí v duši a pokojem v duchu. Radostí plynoucí z toho, že všemohoucí Bůh je ve všem s námi a na naší straně. Pokojem plynoucím z toho, že Bůh mi odpustil (Ježíš řekl ochrnutému: Synu, odpouštějí se ti hříchy!) a v Ježíši navěky zvítězil nad mou! nemocí a marností, nad mou! smrtí a beznadějí. A je to vítězství, na kterém mám vírou v Něho podíl, kterého jsem účasten!
Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
Ježíš nabízí každému z nás i dnes své uzdravení. Jeho znát a s Ním se znát je to, co je nejcennější.
Ať v roce 2025 můžete znovu a více...
... poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání,
a dát se prostoupit vší plností Boží.
– Efezským 3:19
PK