Asi před měsícem a půl byla na jedné konferenci bývalému prezidentu Francie Nicola Sarkozymu položena otázka: „Máme kouzelnou hůlku a každý měsíc organizujeme oběd, kde máte možnost být u stolu se třemi nebo čtyřmi Vámi pozvanými hosty. Kteří by to byli?“
Pan Sarkozy zareagoval slovy: „Vybral bych si hned. A jen jednoho.“
Na slova moderátora „To je skvělé, přání je splněno,“ pak ex-prezident vyslovil jméno svého hosta: „Ježíše.“
Svou volbu následně zdůvodnil:
„Nejsem sice praktikující katolík, ale jsem katolíkem kulturou, svými kořeny, historií. Ovšem Ježíš? Kdybych chtěl někoho potkat, byl by to on. Protože je-li to o něm pravda, pak to řeší spoustu problémů, a není-li to pravda, stále je tu 21 staletí a 4 miliardy lidí, které tomu uvěřily.
Ježíšův život trval jen tři roky, tedy jeho veřejný život – mezi tím, co se setkal s Janem Křtitelem, a ukřižováním. Nikdy sám nic nenapsal. Přesto, kdo ovlivnil lidstvo od jeho počátku více než on? Ať už věříme, nebo ne. Kdo toho vytrpěl tolik co on? To, co mu bylo uloženo, to bylo naprosto neobvyklé.
Takže tak, šel bych na večeři jen s ním. A potom bych vám vyprávěl...
Popravdě, divím se, že je tolik lidí, kteří – když mluví o „dokonalé večeři“ – si nezvolí stejně. Přitom je zjevné, že je to ta nejdůležitější osoba v celé historii lidstva. Vždyť nikdo neudělal to, co udělal on. A bylo by jistě možné k tomu přidat spoustu dalších věcí. Třeba takový příběh Turínského plátna je také neobyčejný.
Ne, nechejte si ostatní pozvané, já si nechám Ježíše.“
Někteří francouzští křesťané na internetu vyjadřují nadšení nad tímto otevřeným prohlášením svého bývalého prezidenta. Dokonce mluví o „oslavě Ježíšova jména“. Jiní s radostí vítají, že se takováto pochvalná slova na adresu Krista vůbec objevují ve veřejném prostoru a vyjadřují touhu po křesťanském obrození francouzské společnosti. Inu, proč ne. Západní Evropa, v současné době se utápějící v nejasnosti vlastní identity, s hroutícími se základy vlastních hodnot, by probuzení potřebovala „jako koza drbání“. Přeji ho Francii i ostatním národům.
K samotné odpovědi Nikola Sarkozyho. Mám zato, že je známkou dobrého vzdělání a všeobecného rozhledu, když člověk uznává „objektivní“ hloubku, praktický dosah a historický přínos slov a činů Ježíše Krista, tak jak jsou popsány ve čtyřech biblických evangeliích. Odbýt novozákonní svědectví o Mesiáši, např. slovy o „pohádce pro děti“, je spíše ukázkou vlastní dětinskosti, neznalosti nebo jen povrchní obeznámenosti s událostmi, které už dva tisíce let ovlivňují (nejen) západní svět s jeho hodnotami a principy.
Přesto je dle mého názoru potřeba si uvědomit, že mít Ježíše za výjimečnou, strhující a zajímavou osobnost není to, po čem on sám toužil. Opravdu, Ježíši šlo o to, aby ho lidé chápali správně a poznali, kým skutečně je. Dokonce se svých tehdejších přívrženců na to zeptal: „Za koho mne pokládáte vy?“ Neptal by se, kdyby mu to bylo jedno, jestli ho mají za „pouhého“ léčitele, moudrého učitele, známou celebritu nebo prvotřídního hosta na večeři.
Za koho mne pokládáte vy?
Dodám jen, že možné odpovědi na tuto otázku jsou v zásadě dvě: jedna, kterou „zjevuje Ježíšův nebeský Otec“ (tak jako tehdy Petrovi), a druhá, kterou zjevuje „tělo a krev“, tedy tělesná mysl, lidské poznání a světská moudrost. Jen ta první odpověď, zjevená člověku Bohem, přináší blahoslavenství: „Blaze tobě...“
Jen Bůh sám
otevírá oči, aby viděly,
uši, aby slyšely,
srdce, aby uvěřilo,
a ústa, aby vyznávala.
Kdysi dávno jsem četl knihu „Dinner with a Perfect Stranger“. Nadchla mě tehdy tak, že jsem ji přeložil pod názvem „Večeře s tajemným neznámým“. Vypráví právě o takovém setkání s Ježíšem při večeři.
Cynický skeptik Nick má v tomto apologeticky laděném příběhu spoustu otázek, pochybností, posměšků, narážek i urážek, ale setkává se s chápavým a klidným postojem hosta naproti stolu, který nabízí někdy odpovědi, jindy protiotázky a často pouze jakási vodítka, povzbuzující Nicka k hledání pod povrchem toho, co je vidět navenek. Třeba vám někdy o téhle knížce a o jejích dvou pokračováních napíšu něco víc.
Není to však nutné. Stačí už to, co zapsali v Novém zákoně očití svědkové a jejich současníci. Ta jejich slova jsou zapsána, „abyste věřili, že Ježíš je Kristus (Bohem pomazaný Zachránce světa), Syn Boží (nejen lidský), a abyste věříce měli život v Jeho jménu (které je nad každé jméno).“ Je to Jeho život ve vás. Je to život, který směřuje k osobní účasti na nebeské hostině s Pánem Ježíšem a s celou společností Jeho lidu.
Mimochodem, to On zve nás, a ne my Jeho. A chce tam večeřet také s VÁMI!
PK