Když jsem před časem začal pracovat ve firmě, která vyrábí interiérové díly do osobních automobilů, pamatuji si, že mě zpočátku překvapila jedna věc. Díly, které prošly výrobou a montáží, ale na konci při kontrole se na nich objevila nějaká nedokonalost, byly bez milosti vyhozeny jako zmetky.
Pokud šlo o pohledový díl (díl, který je v autě na očích), stačil jeden malý škrábanec, a díl byl na odpis.
Přišlo mi těch dílů líto, a to nejen proto, že šlo o plast, který skončil někde kdoví kde, na smetišti nebo ve spalovně. Říkal jsem si, proč jsme jako zákazníci tak nároční, že nám vadí i drobná oděrka, která nemá žádný „vliv na funkci rostlináře“. Zejména u dílů jako jsou prahy, které tak jako tak během několika prvních týdnů užívání automobilu schytají nějakou tu rýhu, zašpiní se nebo se prostě odřou...
Na druhou stranu samozřejmě chápu, že zákazník za své peníze chce prvotřídní kvalitu, bez oděrek a kazů. Jen mě překvapilo, když jsem si uvědomil, jak na jedné straně vyžadujeme a staráme se o dokonalost výrobků, zatímco na druhé straně po dokonalosti své duše zdaleka tolik netoužíme (ještě tak po dokonalosti těla, což je také v kurzu).
Máme každý škrábance na svém svědomí, hlubší než jen „drobné charakterové vady“; někdy o nich sami víme a někdy si dokonce dokážeme přiznat, že ty naše duchovní neduhy jsou docela otravné.
A jsou také vskutku vážné! V Písmu se mluví třeba o tom, že i naše slova, která jsme pronesli (nebo napsali na FB) – s posměchem, v hněvu, v pýše, ve snaze urazit či ublížit – jsou v očích našeho Tvůrce a Soudce „škrábanci na pohledové straně“. Ježíš kdysi prohlásil: „Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.“ (Matouš 12:36) I kvůli svým slovům (ale zdaleka nejen kvůli nim) bychom byli na odpis.
Možná někoho stav jeho nitra netrápí. Když si ale přeci jen připustíme, že něco hluboko v nás není v pořádku, začne nás třeba zajímat, co se s tím dá dělat. I škrábance na autodílech lze odstranit – to by ovšem bylo pro výrobce nákladnější než vyrobit nový kus. Avšak Ten, který nám říká: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“, se rozhodl tyto náklady na nás vynaložit, i když rozhodně nebyly malé, naopak.
Tak moc jsme Mu za to stály, přes všechny naše škrábance, praskliny a zlomenosti.
Díky Kristu nepatříme do scrap boxu.
(PK)