Milí přátelé, utkaní v lůně svých maminek –
Jistě poznáte, co vidíte na obrázku. Ano, je to golem. Postava golema se vyskytuje ve starých židovských pověstech. Je to bytost z hlíny, která ani poté, co byla oživena, neměla vlastní vůli ani vlastní myšlení, ale pouze plnila příkazy toho, který ji oživil.
Jelikož jde o židovské báje, asi tušíte, že gólem je hebrejské slovo. Objevuje se i v Bibli, v Žalmu 139, ze kterého jsme si dnes četli, a překládá se slovem zárodek, embryo. „Tvé oči mě viděly v zárodku.“ Golem označuje každého z nás, když jsme byli v břiše maminky, ještě nevyvinutí, neschopní samostatného života, ale přesto už nás Bůh viděl a znal. Neboť On sám to byl, kdo nás utkal, podivuhodně utvořil, ve skrytosti uhnětl. On sám je život a dává život.
Slovo gólem pochází ze slovesa galam, které znamená přeložit, zabalit, smotat, svinout. Coby zárodky, coby golemové, jsme byli svinuti, složeni, smotáni a zabaleni jako balíček, jako dárek. Dárek pro svou maminku, pro své rodiče. Dárek od Boha. Teprve nás čekalo dlouhé a postupné rozbalování a rozvíjení, jako když se na jaře rozvíjí poupě na větévce stromu. Byli jsme ještě nevyvinutí, nedokonaní, neforemní. Tak se v dnešní hebrejštině překládá slovo golem. Ale byli jsme to už my. Žalmista píše: „utvořils mé ledví“, „mě jsi utkal“, „mě viděly tvé oči v zárodku“.
Fakt, že jsme, každý z nás, byli „malí golemové“, je podtržen i tím, že ten Golem z pověstí byl uplácán z hlíny. Stejně i první člověk byl z hlíny, z prachu země; jeho tělo tvořily prvky a látky, které jsou běžně v zemi. Proto pisatel žalmu píše, že i on byl „hněten v nejhlubších útrobách země“. Je zde patrná jakási paralela mezi hlubinami země a lůnem matky, která je sama také člověkem z prachu země. Oboje jsou to „laboratoře života“ ukryté mimo dosah slunečního svitu. Podobná paralela je například v knize Jób, kde trpící Jób zvolá: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím.“ (Jób 1:21a) Po své smrti se navrátil v prach, rozpadl se v zemi, ze které jsme byli vzati, která je lůnem nás všech, i našich matek.
Dnes, jak víte, je Den matek. A chtěl bych tímto všem maminkám poděkovat, že si nás v době, kdy jsme byli nevyvinutí a neforemní golemové, ponechali v sobě a dovolili nám se dál vyvíjet, rozbalovat a narodit. Chtěl bych poděkovat maminkám všech dětí – jak dětí chtěných, tak nechtěných; dětí plánovaných i neplánovaných; dětí zdravých i postižených; dětí donošených i narozených předčasně; dětí životaschopných i dětí samovolně potracených. Sluší se dnes poděkovat maminkám, že nám dali šanci na život, že se rozhodli nezastavovat Boha v konání Jeho podivuhodných divů.
A co matky, které si zvolili jinou, svou vlastní cestu? Ty potřebují odpuštění. Naše i Boží. Právě o tom je film s název October Baby, „Říjnové miminko“. Říjen je totiž mj. vyhlášen jako „měsíc připomínky ztrát dětí během těhotenství“, dětí, „které odešly příliš brzy“.
Hlavní postava filmu, dívka Hannah, během svého dospívání zjistí, že její nynější rodiče ji adoptovali a že je dítětem, které přežilo uměle vyvolaný potrat. Hannah se vydává na dlouhou cestu, aby zjistila, kým je, a aby našla svou biologickou matku. Když se jí to souhrou různých okolností nakonec podaří, její matka všechno popře a dělá, že jde o nějaký omyl. Hannah se jen těžko vyrovnává s tím, že nebyla chtěna kdysi a není chtěna ani nyní. Při jednom setkání v kostele ji nakonec dochází, že chtěná a milovaná je – totiž svým Tvůrcem, který je milující a odpouštějící. A s tímto vědomím najde Hannah sílu, aby své biologické matce zanechala vzkaz v podobě svého rodného listu, na který připíše dvě slova: „ODPOUŠTÍM TI.“
Ano, i Bůh odpouští; odpouští ženám, které šanci na život svému „golemovi“ nedaly. Odpouští jim díky tomu, že kdysi jiná žena, v podobně tíživé situaci, tuhle šanci svému neočekávanému dítěti dala. Byla to Marie, chudá a dosud neprovdaná dívka, ve které Duch svatý počal „dítě svaté, dítě Boží“. Marie se rozhodla čelit hanbě mezi lidmi i vysoké pravděpodobnosti, že bude opuštěna svým snoubencem, a to vše proto, aby mohlo přijít na svět její dítě – její Spasitel. A také náš.
„Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!“ (Lukáš 1:42, B21) zvolala Mariina příbuzná Alžběta při jejich setkání. Plod Mariina lůna byl vskutku požehnaný. Obrazně řečeno, byl to golem, ve kterém byl i šém. Hebrejsky šém znamená jméno a židé často namísto Božího jméno říkají „ha šém“, to jméno. V lůně Marie pobýval nejen lidský syn z hlíny, ale i sám Boží Syn, který má „jméno nad každé jméno“: Ježíš, Jehošuha, Hospodin je spása. A tento Ježíš, kterého Marie přivedla na svět, přináší odpuštění všem hříšníkům, všem matkám všech dětí.
Mnohé matky jsou dnes podobné Marii v tom, že se rozhodnou čelit výzvám, které těhotenství a následné rodičovství přináší. Někdy navzdory tomu, že jejich „golemík“ se nevyvine tak, jak by měl. Jsou děti, které se rodí s tělesnými nebo mentálními hendikepy. Přesto se však rodí milováni Bohem a často i svými maminkami. Narazil jsem kdysi na jednu báseň, kterou napsala matka dítěte s postižením (se zvláštními potřebami). Přečtu vám překlad té básně, abyste také mohli spatřit svět jejíma očima:
Já jsem ta matka, // Co má to dítě, // A když se ohlédne, // Vidí předstírané úsměvy.
Neřekneš slova, // Ale tvé oči tě prozradí. // Už jsem je viděla tolikrát; // „Moc mě to mrzí“, říkají.
Protože vidíš břemeno, // Nešťastný to osud, // Tam kde já vidím dar // A srdce, která prošla proměnou.
Ne, nebyl jsi svědkem, // Když jsem ronila slzy štěstí // Z každého malého krůčku // A každého překonaného
strachu.
Nespatřil jsi tu krásu // Z cesty, plné těžkých bojů; // Začali jsme jen s málem, // Ale ušli jsme už pěknou dálku.
Je to cesta do kopce, // Ale každý krok stojí za to. // Šla bych do toho znovu? // Odpovídám hned: ano.
Já jsem ta matka, // A to je mé dítě, // A je mnohem víc, // Než nálepka, co mu dáte.
Dejte mu, prosím, šanci, // To je to nejmenší, co můžete; // A ani mě nepřekvapí, // Pokud si získá i vaše srdce.
Bratři a sestry v Kristu: Obdivujeme umělecká a vědecká díla, lidskou invenci a kreativitu. O to více můžeme obdivovat Boží dílo, jehož vrcholem jsme my, lidské bytosti. I přes všechny nedostatky, se kterými se rodíme, jsme stále Božím mistrovským dílem. A jsou jimi obzvláště naše matky! Děkujeme za ně, Pane. Amen.
Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:
- verze KÁZÁNÍ