Dříve jsem viděl Boha
jako mého pozorovatele, mého soudce,
který si zaznamenává
všechno, co jsem zpackal,
aby věděl, jestli si zasloužím nebe,
nebo peklo, až umřu.
Byl tam někde daleko,
něco jako prezident –
poznal jsem Ho,
když jsem Ho viděl na obrázku,
ale ve skutečnosti jsem Ho neznal.
Ale pak, když jsem potkal Krista,
zdálo se mi, že život je najednou
podoben jízdě na kole.
Bylo to ale tandemové kolo, a já si všiml,
že Kristus byl vzadu a pomáhal mi šlapat.
Nevím ani, kdy přesně se to stalo,
ale jednou navrhl, že si vyměníme místa.
Život od té chvíle už nebyl jako dřív.
Když jsem předtím řídil já,
byl jsem to já, kdo znal cestu.
Ale bylo to dost nudné a předvídatelné…
byla to vždy ta nejkratší vzdálenost
mezi dvěma cíly.
Když ale On převzal vedení,
táhl mě nádhernými dlouhými spojkami,
nahoru do hor a dolů
průsmyky mezi skalami,
často krkolomnou rychlostí,
že jsem se Ho mohl jen držet.
A i když se to někdy zdálo jako šílenství,
řekl mi jen „Šlapej!“
Byl jsem plný obav a úzkosti,
a tak jsem se zeptal: „Kam mě to bereš?“
Zasmál se, ale neodpověděl,
a já se začal učit Mu důvěřovat.
Zapomněl jsem na svůj nudný život
a začal vnímat to dobrodružství.
A když jsem hlesl „Děsím se,“
jen se zaklonil a jemně se dotkl mé ruky.
Vzal mě k lidem, co měli dary,
které jsem potřeboval,
dary uzdravení, přijetí a radosti.
Dali mi ty dary na cestu,
na tu Pánovu a mou cestu.
A už jsme zase jeli
a On řekl jen „Dej ty dary stranou;
jsou pro nás další zátěží a váží moc.“
A tak jsem jen odkládal
– dal jsem je lidem, co jsme potkali.
A zjistil jsem, že tím, jak jsem dával,
jsem sám dostal,
a přesto byl náš náklad lehký.
Zprvu jsem Mu nevěřil,
že by dobře vedl můj život.
Měl jsem za to, že se s ním rozmlátí.
On však zná cyklistická tajemství,
ví, jak se naklonit a projet zatáčku zostra,
ví, jak přeskočit na vyvýšená místa,
ví, jak přeletět i děsivé úseky.
A já se učím držet se a šlapat
i nečekanými místy,
a přitom se kochat tím výhledem kolem
a vnímat svěží vánek ve tváři.
Tak tedy jedu s mým úžasným
a věrným společníkem,
Ježíšem Kristem.
A když jsem si jist, že už to dál nejde,
On se usměje a hlesne jen „Šlapej.“
Volně přeloženo z anglického originálu The Road of Life. Autor neznámý.