Přátelé – v pravdě milovaní a pravdu milující.
Jedním z hesel tzv. „sametové revoluce“ v roce 1989 bylo heslo pozdějšího prezidenta Václava Havla: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Tento výrok se stal velmi známým, přestože ho mnozí považují za naivní, nereálný, utopistický slogan. Možná proto, že ho nelze uskutečňovat bez poznání Toho, který sám je Pravda a Láska.
Ježíš povolává Jakuba a Jana za své učedníky
Nicméně Václav Havel nebyl prvním „poslem (čili vlastně apoštolem) pravdy a lásky“. Mnohem dříve před ním působil jako hlasatel a zastánce pravdy a lásky jeden z Ježíšových apoštolů – Jan Zebedeův. Kdysi dostal, on a jeho bratr Jakub, od Ježíše přezdívku „synové hromu“, patrně s ohledem na svou prudkost, díky které chtěli přivolávat oheň z nebe na nevěřící vesnice (Mk 3:17; Lk 9:54). Může být pro nás inspirující a povzbudivé vidět, jak Bůh proměnil Janovu prudkost v odhodlání a rozhodnost při bránění pravdy a lásky, které poznal ve svém Spasiteli.
Bude nám proto, jak doufám, také ku prospěchu, když se podrobněji zaměříme na jeden z Janových listů, které se nám dochovaly v Písmu. Podíváme se konkrétně na 2. Janův list. Než ho ale otevřeme, bude pro začátek dobré vědět, že dopisy v Janově době měly obvykle pevně danou strukturu: začínaly představením pisatele; následovala informace o tom, komu je dopis adresován; dále byly zvykem úvodní pozdravy, poté hlavní část dopisu, ukončená závěrečnými pozdravy. Toto schéma můžeme najít právě také u 2. Janovy epištoly.
rukopis druhého listu Jana, verše 1 až 5 (z 5.–6. století po Kr.)
Její text začíná slovy: „Já starší píšu vyvolené paní a jejím dětem.“ Pisatelem listu je tedy jistý, určitý „starší“ (řecky presbyter). Nešlo tu ale jen o jeho věk. Starší v některých sborech společně sloužili jako povolaní vůdcové a správci sboru. Jak ale víme, že tímto starším je zde konkrétně apoštol Jan? Kromě svědectví raných církevních otců se zpravidla uvádějí 2 zásadní stopy, odkazující na totožnost pisatele: zaprvé, samotné srovnání jazyka, obsahu, stylu všech tří biblických listů připisovaných Janovi a také jeho evangelia ukazuje na jednoho a téhož autora. Použijeme-li analogii třeba z hudby, znalci říkají, že když slyší hudbu Bacha nebo Strausse, nerozhodují se, kdo je jejím autorem; oni to zkrátka poznají. Tak i zde – a jak budeme mít postupem času i my možnost nahlédnout – lze snadno poznat, že všechno v tomhle druhém listu je „zkomponované“ a „zhudebněné“ apoštolem Janem.
Druhým vodítkem, vedoucím k Janovi coby pisateli, je samotné označení „já, starší“. Pouze apoštol Jan, s ohledem na svůj pokročilý věk v době psaní dopisu (tj. koncem 1. století), a také vzhledem ke všeobecnému uznání, mohl označit sám sebe pouze slovem „starší“. Nemusel dále vysvětlovat, kým je, ale mohl očekávat, že čtenáři ho znají a poznají. A stalo se.
Apoštol Jan píše svůj dopis „vyvolené paní a jejím dětem“. Řecké slovo pro paní, „kyria“, může být také vlastním jménem „Kyria“. Adresátem tedy mohla být „vyvolená Kyria“, žena toho jména, věřící matka z nějakého sboru, a její děti. Pravděpodobnější se ale jeví jiná možnost. Totiž, že Jan označuje slovem „paní“ nějakou lokální církev, konkrétní společenství, místní sbor. (Mimochodem, české slovo církev, podobně jako německé Kirche či anglické church, je příbuzné právě řeckému „kyria“, paní.) Pokud tedy Jan píše nějakému sboru, konkrétní církvi, potom děti té paní jsou samozřejmě členové toho sboru. Podobně i závěrečný pozdrav, „Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry“, pochází buď od Kyriiny vyvolené sestry, anebo od jiného, sesterského, sboru křesťanů (např. od efezského, ve kterém Jan jako starší působil a odkud své dopisy patrně psal). Tak či onak, poselství Janova dopisu je pro nás, kteří jsme také Bohem vyvolení, dnes stejně důležité, směrodatné a účinné, ať už bylo původně adresováno jedné věřící rodině, anebo celé křesťanské komunitě.
Podívejme se nyní, co Jan církvi píše. Po přečtení prvních šesti veršů si nelze nevšimnout, jak často se v nich objevují dvě slova: PRAVDA (5x) a LÁSKA/MILOVAT (4x). Jak jsem už zmínil v úvodu, Jan je apoštolem pravdy a apoštolem lásky. Jako Ježíšův blízký učedník Jan poznal obojí. Proto jsou pravda a láska pro něho tak životně důležité!
Ve svém evangeliu např. píše o pravdě: „A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.“ (Jan 19:35) Jan si velice zakládal na tom, že jeho svědectví o Ježíši je pravdivé, že on mluví pravdu o Tom, který je ta Cesta, Pravda i Život. A to vše proto, aby i ostatní, včetně nás dnes, uvěřili – nikoli lži a klamu, ale pravdě. Proč je tak důležité věřit pravdě, si povíme za chvíli.
Jan také zažil lásku. Častokrát označuje sám sebe ve svém evangeliu spojením „učedník, kterého Ježíš miloval“ (Jan 13:23; 20:2; 21:7). Jan o sobě věděl, že není milování-hodný, ale poznal, že je milovaný. Jan poznal lásku agapé – lásku Boží zosobněnou v Ježíši; lásku, která ho přišla zachránit a ochránit; lásku, která obětavě, až do krajnosti, konala v jeho prospěch. Jan uvěřil té neskutečné, nebeské lásce, která přivedla Boha Otce k tomu, aby za něho (Jana) i za spásu celého hříšného světa dal svého jediného, zalíbení-hodného Syna. A právě proto, že sám Jan poznal pravdu a zažil lásku, sám nyní povzbuzuje Boží vyvolený lid – tehdy tam a dnes nás tady – k tomu, abychom chodili, žili v pravdě a lásce.
Jan píše: „Já starší píšu vyvolené paní a jejím dětem, které opravdově miluji - a nejen já, nýbrž všichni, kdo poznali pravdu.“ V těchto úvodních verších si všimněte několika věcí: Pravda existuje! Pravdu lze poznat! Pravda je přístupná! Jan nepovažuje tvrzení, že on a další poznali pravdu, za něco arogantního, povýšeného a rouhavého. On ví, že ti, kdo poznali pravdu, milují opravdově a v pravdě. Odkud ale poznali pravdu? Odkud ji poznáme my?
Vzpomeňte si, co řekl Ježíš Židům, kteří Mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jan 8:31-32) Chcete znát pravdu? Zůstávejte ve slovech Ježíše, zabořte se do Jeho slov, naslouchejte jim a žijte je. Jen tak poznáte pravdu. A Ježíš říká, že ta pravda vás osvobodí. Proto je důležité, jak jsem předesílal, poznat pravdu a věřit pravdě.
Jsme-li bez pravdy, vyhýbáme-li se pravdě, zůstáváme otroky – ano, otroky, kteří slouží buď svým touhám a rozmarům, anebo jakýmsi otravným pravidlům, příkazům a zákazům. Ale pravda – o nás, o Ježíši, o Jeho osobě a Jeho díle – nás osvobozuje. Činí z nás svobodné, volné Boží děti, zproštěné všech provinění, zbavené světské ustaranosti, uzdravené z bolavých zranění, naplněné Boží mocí a moudrostí. Ano jen pravda shůry tohle dokáže. Jen pravda Boží nás posvěcuje – činí svatými a dokonalými. Přesně tak, jak i Ježíš Otce prosil: „Posvěť je pravdou; Tvoje slovo je pravda.“ (Jan 17:17)
Pravda Božího Slova ale není jen nějaká bezduchá sbírka prohlášení, seznam pravdivých tvrzení. Pravda žije a působí v nás a bude s námi napořád. Klam i blud, přetvářka i lež, to vše jednou shoří jako tráva a sláma; jen pravda vydrží. Jan říká: „Píšu kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navěky: Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce. Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi našel takové, které žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce.“
Pravdu podle Jana provází a doprovází milost, milosrdenství a pokoj od Boha – kdo je nezná, dosud nepoznal pravdu. Pravda je také neoddělitelně spjata s láskou. Všimněte si, jak je Jan spojuje: „které miluji v pravdě“, „které milují všichni, kdo poznali pravdu“, „bude s námi ... v pravdě a lásce“. Pravda a láska tvoří podle apoštola Jana nerozlučný pár, tančící jen spolu; dvojčata, patřící k sobě; tandem, působící vždy společně. Kde je pravda, tam je i láska (nemůže to být jinak už proto, že ta pravda je o lásce). A kde je láska, ta opravdová láska agapé (připomeňte si její popis v 1. Korintským 13), tam je nutně v pozadí i pravda.
To mj. znamená, že mezi láskou a pravdou není a nemůže být žádný rozpor! Naopak, strážit a bránit jedno znamená podpírat a posilovat to druhé. Chodit a mluvit podle pravdy, tak jak si náš nebeský Otec přeje („jak jsme dostali přikázání od Otce“), nepoškozuje ani nenarušuje náš život v lásce, ale jde s ní ruku v ruce. Nezapomínejme, že pravda osvobozuje a jedině osvobozeni – od strachu, od výčitek, od prázdnoty, od pokřiveného vnímání sebe, druhých i Boha – jedině osvobozeni Pravdou můžeme volně a upřímně milovat Láskou.
A platí to i opačně, láska neznamená toleranci lži, lhostejnost k bludu. Láska podněcuje a hledá pravdu, touží žít a chodit v pravdě, přeje si šířit pravdu. Láska se nespokojí s klamem – ať už ten klam nacházíme u druhých anebo u sebe. Láska je cílem i motorem poznání pravdy. Jan o lásce píše: „A nyní tě prosím, paní, ne že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od počátku: abychom milovali jedni druhé. A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít.“
Milovat se navzájem; přijímat se navzájem s našimi slabostmi; odpouštět si; projevovat druhým zájem a laskavost; dělit se o to, co máme, co jsme dostali; naslouchat potížím druhých a sdílet radosti; nést společně břemena; povzbuzovat se k dobrým činům; nacházet uspokojení v dávání, ne jen přijímání; obětovat sebe pro potřeby druhých – to vše a mnohem více zahrnuje přikázání, které máme od počátku věků: přikázání lásky. „Láska je naplněním zákona.“ (Řím 13:10) Podle lásky, kterou nám Bůh v Kristu prokázal a kterou mocí svého svatého Ducha skrze nás projevuje, druzí poznají, že jsme svobodní žáci Pravdy a Lásky (Jan 13:35).
Jan psal o tom, jak poznal Pravdu a Lásku, když chodil a mluvil s Ježíšem. I vy choďte a mluvte s Ježíšem. Tak jak On a Jeho slova budou s vámi a ve vás, poznáte to samé. I vy pak budete vyslanci pravdy a lásky. Amen.