Přátelé, z milosti zachráněni v Kristu!
Možná víte, že slovo islám, označující jedno z největších náboženství současnosti, znamená podřízenost, odevzdanost, totiž Bohu-Alláhovi. To je hlavním a nosným prvkem tohoto náboženství. Kdybychom měli jedním slovem charakterizovat naši víru, naše vyznání, coby křesťané, jaké slovo bychom asi zvolili? Jedním ze žhavých kandidátů by jistě bylo slovo MILOST. Milost v Kristu Ježíši.
Milost by se dala definovat jako „nezasloužená přízeň a náklonnost“, nebo také „láskyplná dobrota a blahovůle“. Mít Boží milost znamená, že Bůh se mnou nejedná podle toho, jak si zasloužím, ale podle toho, jak On mě miluje. Což je jistě neskutečně lepší, protože zatímco sám o sobě jsem hříšník, zasluhující odsouzení, Bůh je sám o sobě láska, toužící odsouzeného osvobodit. Milost tedy obrací mou pozornost ode mne k Bohu; od mých zásluh, poklesků či schopností směrem vzhůru, ke zdroji skutečné a trvalé spravedlnosti, svatosti a síly.
Boží milost, zjevená a projevené skrze našeho Pána Ježíše Krista, je tak jedinečná a charakteristická pro naši víru, jelikož ona činí náš vztah s Bohem skrze Krista zcela výjimečným a osvobozujícím. Proto se zpívá o milosti, že je „amazing“, tedy úžasná, nebo spíš úžas vzbuzující. Je také naprosto nadlidská, nadpozemská, nadpřirozená; jde proti všemu, co nás učí tento svět i naše padlé Já. Milost je vpravdě nebeská, božská.
Milost v Kristu je zároveň rozmanitá a mnohočetná. Přirovnává se někdy k nebeskému diamantu s nesčíslnými vybroušenými ploškami. Když „diamantem milosti“ budeme otáčet a hledět na něj z různých úhlů, spatříme a objevíme její nové tváře a formy. Proto apoštol Jan v úvodních verších svého evangelia píše: „Z Jeho (tj. Kristovy) plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.“ (Jan 1:16)
Milostí ospravedlněni
Výchozím pohledem na Boží milost je pohled hříšníka, očekávajícího Boží spravedlivý hněv. Osvíceni Duchem svatým však v evangeliu spatřujeme Boží milost ospravedlňující. Pavel v listu Římanům píše: „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo Jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.“ (Řím 3:23-24) Vskutku, milostí jsme spaseni, aby se tak nikdo z nás nemohl chlubit před Bohem ničím jiným, než samotným Ježíšem Kristem.
Milostí budováni
Na tomto místě však Boží milost nekončí! Ani zdaleka. Náš nový, křesťanský život je Boží milostí dále udržován a rozvíjen. Proto jde o posvěcující Boží milost, milost skýtající růst a zrání. Petr vyzývá čtenáře svého druhého listu: „Rosťte (rozrůstejte se) v milosti … našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista.“ (2. Pe 3:18)
V té době (avšak nejen) si to někteří vykládali tak, že budou víc hřešit, aby se na nich víc projevovala Boží milost. Pavel takové smýšlení odsuzuje a považuje ho naopak za získání Boží milosti nadarmo. Píše: „Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli … všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v Jeho smrt … abychom ... i my vstoupili na cestu nového života. … Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Řím 6:1-23)
Růst v milosti tedy neznamená nejprve růst ve hříchu; spíše spočívá v růstu poznání hloubky své hříšnosti, šíře své bezmoci a úplnosti své závislosti na Bohu v každé stránce a oblasti svého života.
Milostí upevňováni
Další ploškou „diamantu milosti“ je právě její schopnost ukotvit a upevnit v nás nového, vnitřního člověka, který je svobodný v Kristu. O této utvrzující Boží milosti píše autor listu Židům: „Nenechte se unášet rozličným a cizím učením. Je přece dobré, aby srdce bylo utvrzováno (upevňováno) milostí, a ne pokrmy, jež nepřinesly užitek těm, kdo se jimi zabývali.“ (Žid 13:9, NBK)
Milostí posilováni
Z jiného úhlu pohledu vidíme Boží milost posilující, dodávající sílu. Pavel povzbuzuje svého přítele, mladého pastora Timotea: „A ty, můj synu, buď silný milostí Krista Ježíše.“ (2. Tim 2:1) Tuto sílu, kterou dává Kristova milost, oceníme, kdykoli si znovu a znovu uvědomíme, jak slabí jsme tváří v tvář pokušením, zkouškám, překážkám a výzvám, které leží před námi. Bůh sice naši slabost na tomto světě neodstraní, ale podepře nás svou milostí a projeví svou sílu, jak to poznal i apoštol Pavel a napsal: „Bůh mi řekl: 'Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.' A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.“ (2 Kor 12:9)
Milostí vybaveni
Boží milost nás také činí schopnými a ochotnými sloužit Bohu a hlásat evangelium o Kristu tomuto světu, ať vhod či nevhod. Pavel píše o své službě apoštola: „Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.“ (1 Kor 15:10) Aby také naše služba byla plodná, je tu s námi Bůh se svou hojně obdarovávající milostí. Pán Ježíš obdarovává jednotlivce i společenství, aby Jeho království rostlo co do počtu i oddanosti. Petr nás za tímto účelem povzbuzuje: „Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.“ (1. Pe 4:10)
Kristova milost, nezasloužená přízeň a dobrota, tak význačná a nezastupitelná v našem vztahu s Bohem, je vskutku rozmanitá. Ať skrze Boží Slovo působí a roste v nás, ať utvrzuje a posiluje naše srdce, ať osvěcuje a proměňuje naše životy k radostné službě Bohu a bližnímu.
Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s námi. Amen.