Milí žáci, učitelé, přátelé –
Jak asi víte, každé pololetí školního roku vybíráme nějaké heslo či motto, ke kterému se pak občas vracíme, které si připomínáme, které visí na nástěnce, abychom ho měli na očích. Zpravidla jde o verš z Bible. Pro 1. pololetí jsme letos zvolili verš ze SZ knihy Žalmů: „Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.“ Je to text ze 119. žalmu, nejdelšího ze všech 150 žalmů, které máme v Bibli zachovány. Co je smyslem tohoto verše a jak souvisí s námi?
Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Především ten pisatel Žalmu – kterým mohl být král David, tak jako v případě mnoha dalších Žalmů – se obrací na Boha, oslovuje Hospodina, Toho, který existuje od věků, který se nemění, který je zdrojem života, který působí, že jsme i my dnes tady, že dýcháme, že slyšíme.
Požehnán buď, Hospodine. Autor tu Bohu žehná, tedy dobrořečí. Vidíte, většinou je to obráceně: My toužíme po tom, aby nám Bůh požehnal, aby nám dobrořečil, tj. promluvil o nás dobré věci – protože když On promluví, věci se dají do pohybu. Proto skrze Boží požehnání se nám daří a prospíváme. Zde ale pisatel volá k Bohu: Ať Ty jsi požehnán! Tedy: Ať o Tobě, Bože, se dobře mluví! Ať Tobě vzdávají lidé chválu! Ať Ti nikdo z lidí nezlořečí (to by bylo k jejich vlastní škodě)! Ano, zlořečit, proklínat je opakem dobrořečení, požehnání. Toho se vyvarujme, a raději se připojme k žalmistovi a také dobrořečme Hospodinu, díky kterému máme život, rodinu, přátele, a mnohem víc.
Ale žalmista pokračuje prosbou: Vyučuj mě v tom, co nařizuješ. Začněme od konce. Živý Bůh něco nařizuje, stanoví nějaká pravidla, zásady, principy, zákony. Nejen ty přírodní, které člověk objevuje, jako třeba gravitační zákony, ale také duchovní a mravní zákony, které člověk porušuje. Hospodin je tedy Bůh, který není nějakým naším poskokem, džinem v lahvi, kterému bychom my nařizovali, co má a jak má dělat. Nařizuje a přikazuje totiž vždycky ten, kdo má vyšší autoritu, kdo je větší „kápo“, kdo je tu boss, tedy šéf. A tím je Tvůrce všeho. On nařizuje a vyžaduje, že Jeho vůle – kterou lze shrnout do přikázání ‚Budeš milovat Boha a svého bližního!‘ – bude bezchybně plněna. Což je náš velký problém…
Naštěstí Bůh není jako tenhle boss na obrázku, který jen nařizuje a poroučí a každého podřízeného, který nesplní všechno do puntíku, hned vykopne na ulici. Hospodin nám z lásky dal na pomoc svého Syna Ježíše, a to ze dvou důvodů: Jednak aby žil dokonale jako jeden z nás a pak vzal na sebe všechny naše nedostatky, selhání v lásce, každý náš hřích, a odnesl to na svůj kříž. A také, aby nás učil, vyučoval v tom, co je Boží vůle, jaká je Boží vize pro člověka. I ten žalmista věděl, že Bůh je skvělý Učitel, a proto Ho prosil: Vyučuj mě.
Učitel ve škole vám nejen něco nařídí, nejen stanoví, jaký úkol se bude dělat, jaké cvičení se bude počítat, jaké téma se bude probírat. Ale je tu také od toho, aby vám s tím pomohl, aby vás vedl, aby napovídal i napomínal, aby odpouštěl, když se vám to nedaří, aby povzbudil, když už ztrácíte pozornost, naději či odvahu. V celém tom dlouhém Žalmu 119 proto pisatel – jako hlásící se žák – několikrát opakuje prosbu k Bohu, aby ho učil svým cestám: „Dej mi porozumět cestě svých ustanovení.“ (v. 27) „Ukaž mi cestu svých nařízení.“ (v. 33) „Nauč mě posoudit a znát, co je dobré.“ (v. 66) „Nauč mě svým soudům.“ (v. 108)
„Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.“ A jako konečná odpověď přišel Ježíš a říkal svým učedníkům a následovníkům: „… učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.“ (Mt 11:29b)
Učme se o Ježíši a učme se od Něho, tak jak k nám v nitru bude promlouvat Jeho Duch. Buďme ochotni a otevřeni se učit. Protože ani sebelepší učitel nezmůže nic, pokud se žák nehodlá učit, pokud žák bojkotuje každou učitelovu snahu. Ať už je to matematika, zeměpis, nebo tělocvik, žák, který má touhu se učit, získá mnohem víc z výuky, než ten, který nemá ani tu nejmenší snahu zkoumat nové věci a osvojovat si nové poznání. A to samé platí, když nás učí Hospodin – ať už to dělá přímo, skrze slova Bible, nebo prostřednictvím jiných lidí a událostí, které nám posílá do života.
„Uč nás Ježíši, jak ti můžeme být víc a víc podobni. Ne navenek, ale v tom, jak si žil, jak si věřil, jak jsi miloval.“
Amen.