Nedávno jsem byla velmi překvapená z názorů jedné mé známé. Tvrdí o sobě, že je věřící, křesťanka, ale její představy o Bohu se naprosto rozcházejí s tím, co o sobě říká Bůh v Písmu, jiným slovem v Bibli.
O čem to svědčí? Že zřejmě ta žena už dlouho Bibli nečetla. Žije ve svých představách o Bohu, a ne v tom, jak se sám Bůh představoval a představuje lidem. Bůh je Bohem Bible. Ta žena žije v tom, co jí vyhovuje. Ze svých představ si vymodelovala „svého boha“. Co jí nesedí, odmítá se slovy, že takový přece bůh není.
Pokud nebudeme číst Bibli, usadí se v našich hlavách naše vlastní představy a vytlačí to, co je Pravda. Pán Ježíš říká: „Já jsem ta cesta, PRAVDA a život.“ (Jan 14:6) A také, jak je psáno výše: „Zůstanete-li v mém slovu, ... poznáte PRAVDU a pravda vás učiní svobodnými.“
My ale přece máme v naší zemi svobodu! Můžeme si, v mezích zákona, dělat co chceme. Zde se však mluví o jiné svobodě. O svobodě od hříchu. Slovo hřích je velmi nepopulární v našem světě. V řečtině, jazyce Nového zákona, se hřích řekne „hamartia“ a znamená „minutí cíle“.
hřích = minutí cíle, zásah mimo
Jaký měl a má pro nás Bůh cíl? Jaký cíl mají mít naše myšlenky, naše slova, naše činy? Tím cílem měla být a je vždy LÁSKA. Dokonalá láska. Láska Agapé.
A ona se nám tak často nedaří... Je to jako bychom na klavíru opakovaně mačkali špatné, rozbité klávesy. Sklon hřešit je náš přirozený sklon. Vrozený sklon. „V hříchu počala mě matka.“ Nutí nás k tomu, abychom mačkali tyhle špatné klávesy. Ať už jde o naši sebestřednost, pýchu, lži, pomluvy, hádky nebo opilství, nevěry...
Co nás tedy osvobodí? Ta svoboda je v Kristu. On nebyl nikdy služebníkem hříchu, ale vždycky byl služebníkem lásky. Byl služebníkem Boha, který je láska. I my můžeme, zakotveni v Kristu, být takovými služebníky.
Hledejme pravdu. Hledejme Krista. Čtěme Bibli. A Božím Slovem se nechávejme stále více a více proměňovat do podoby Ježíše Krista. Co chybí, doplní v nás Bůh sám. Jeho láska na nás bude vidět. A tím naplníme svůj cíl.
Amen.
GK