Jaká pravda nás vysvobodí? Osvobodí? Učiní svobodnými?
Otročíme tomuto světu. Přiznejme si to. Jak často děláme to, co vůbec nechceme? S pocitem, že musíme? Honíme se v práci, kde nám často jen házejí klacky pod nohy. Namísto úspěchu a uspokojení jsme vysátí a nešťastní. Přesto z té práce neodejdeme. Anebo i jiným věcem, které nám škodí, se nevzepřeme. Máme pocit, že si to nemůžeme dovolit. Anebo v sobě nemáme sílu a odvahu se vzepřít.
Další věcí, která nás honí, je bažení. Může to být puzení k cigaretě, k alkoholu, k droze, k jídlu. Nenasytná touha po sexu, penězích, majetku. Stejně tak nás může dohánět a paralyzovat strach. Ze samoty, odloučení, nemoci, smrti, bolesti, budoucnosti. Všechno tohle nás zotročuje a ničí.
O čem to ale přesně mluví Kristus? Od čeho nabízí osvobození?
Mluví dále o tom, že jsme se narodili se sklonem k hříchu. Že jsme puzeni k hříchu. Zkuste chvíli pozorovat dětské pískoviště. Všimli jste si, kolik je tam kromě her k vidění násilností? Jak se děti bijí po hlavách, tahají se za vlasy, kradou si hračky? My jim to odpouštíme, omlouváme je, říkáme si: Jsou malé. Vypadají jako andílci. Ale nejsou jimi. Zrovna ty malé děti jsou dokladem toho, že se s hříšnou podstatou rodíme, že ji nezískáváme časem. Že je sklon ke špatnému přirozeností člověka, přirozeností každého dítěte. Zlobit umí každé dítě samo od sebe. Teprve postupem času se učí, že bít po hlavě se nemá a že hračky se druhému nekradou, ale naopak půjčují.
Kristus říká, že Jeho pravda nás osvobodí. Dnes se pravda relativizuje. Mluví se o "úhlu pohledu", "subjektivitě". Jsou však věci, které jsou absolutní. Když je někdo mrtvý, není to o úhlu pohledu nebo subjektivitě. Smrt je neoddiskutovatelná. Buď je, anebo není.
Kristova pravda je také absolutní a jasná. Jako je jasný život vedle smrti. Je to pravda o Boží lásce. O takové lásce, která byla ochotná obětovat se pro záchranu člověka. Je psáno: Mzdou hříchu je smrt. (Římanům 6:23). A to smrt na kříži, na dřevě (Galatským 3:13). My jsme tam měli umírat, ne Kristus, v odloučení od Boha. Jenže On nás tak miloval, že vzal vinu na sebe. Je psáno: Není větší lásky, než té, která položí život za své přátele. (Jan 15;13).
Dokázali byste položit za někoho život? Možná za své děti. Možná za svého životního partnera. Ale možná i za dalšího milovaného člověka. Anebo také za nikoho. Nekonečné, neodvolatelné, sebeobětující lásky pro každého, té je schopen jenom Bůh.
A pravda, která vysvobozuje, je ta, že NÁS JEŽÍŠ MILUJE. Tak toužíme po lásce! A Ona stojí před dveřmi našeho srdce a klepe na ně.
Amen.