Prodávala jsem po vnucích dětský koberec. Mladí ho už v novém domě nechtěli.
Vypadal skoro jako nový a cena 350 Kč za koberec 3 x 2 m byla velmi přátelská. Po čase se ozval pán, že má o koberec zájem, ať mu ho zarezervuji. A že prý si ho přijede vyzvednout jeho kamarád.
Koberec jsem měla dole v přízemí u syna v pokoji. Musela jsem tedy sejít ze schodů, projít chodbou, abych pánovi otevřela a předala mu koberec.
Povídám: „Máte to prosím vás přesně?“
A on na to: „Mám čtyři stovky. Nemáte 50 korun zpátky?“
V hlavě jsem měla to, že se mi vůbec nechce jít po schodech zpátky, hledat tu padesátikorunu. A že to asi vzdá a já si polepším. A tak jsem zalhala. „Nemám.“
„No, pro tenhle případ mi kamarád řekl, ať Vám dám celé čtyři stovky. Tak tady je máte. A děkuju.“
Hned, jak jsem za ním zavřela dveře, všechno mi došlo. To jsme takoví chudáci, že potřebuji získat 50 korun nad dohodnutou cenu? Strašně jsem se zastyděla. Vzpomněl jsem si na Ježíšova slova, že kdo není věrný v malém, ten není poctivý ani ve velkém. Sedla jsem si na postel a modlila se za odpuštění.
Děkuji Ti, Pane Ježíši, že jsi všechny naše viny, všechny naše hříchy, odnesl na kříž. A tam spolu s Tebou zemřeli.
Děkuji ti za to, že díky Tobě můžeme mít opět čisté svědomí. Tvá krev ho očišťuje.
Děkuji Ti, že mě vychováváš. Děkuji Ti, že se koberec vrátil do života. A že já mohla taky.
GK