Myslím, že všichni toužíme po pokoji. Chceme být spokojení se světem, s lidmi kolem nás, se vztahy, s prací, s dětmi, se sebou samými. Ale namísto toho zažíváme spíše nepokoj.
Vidíme války, přírodní katastrofy, krize, nemoce a smrt. Nenávist, ponížení, neodpuštění, bolesti a zmatky v našich životech a v životech našich blízkých. Tohle má do klidu a pokoje daleko.
Můžeme se radovat z rozkvetlé louky, zpěvu ptáků, zurčení potůčku. Co ale v momentu, kdy jsme obklopeni zmarem, válečným ničením, smrtelnou nemocí svou nebo svých blízkých? Můžeme vůbec pochopit smíření, pokoj a radost, jakou zažívali Pavel a Silas, když se ve vězení modlili a chválili Boha? (Skutky 16:25)
Pán Ježíš říká: „Ve světě máte trápení.“ Hned druhým dechem však dodává: „Ale já jsem přemohl svět.“ (Jan 16:33)
Pokoj, který má moc přinést vnitřní klid i uprostřed trápení, je pouze pokoj darovaný Bohem. Pán Ježíš nám říká: „Svůj pokoj vám dávám.“ (Jan 14:27)
A když toto víme a věříme tomu, můžeme i my osobně ve svých duších prožívat, že božský pokoj je větší než všechny zmatky světa.
Amen.