Milovat nepřátele? Tohle je pro mne přece snadné. Když bude mít můj zarytý nepřítel hlad, nebo žízeň, nebo bude nemocný, dobrá, postarám se o něho. A hotovo.
Je to ale láska? Láska ze srdce milující? Láska taková, že mám dobro dotyčného na mysli stejně tak, jako mám své vlastní?
Ne. Toho nejsem schopná. Jen Boží mocí a z Boží síly mohu opravdově milovat své nepřátele. Z lidské podstaty a síly toho člověk není schopen.
Když mě někdo nenávidí, otočím se k němu zády. Ukončím snahu o hlubší vztah. Postavím si zeď, aby na mě nemohl. Když mi někdo ublíží, mám zlost a jsem zraněná. A chci taky seknout. Vrátit mu to. Aspoň slovem. Musím se někdy hodně držet...
Ježíš nám tu ale říká, že máme být těmi, u koho zlo skončí. Na zlo máme odpovídat dobrem. Zlo pohřbít; dát žít dobrému.
Zlo je jen absence dobra. Pokud do prázdnoty nastoupí dobro, zlo tam nemá šanci. Je to jako když do tmy zasvítí světlo. Tma už tam není.
Tož, staň se... Já sama na to nemám. Ale Bůh na to stačí.
Amen.
GK