Milí přátelé Ježíše, zvaného mj. i Kristus, tedy Pomazaný, Mesiáš!
Každý z nás se nějak jmenujeme, máme jméno zapsané v rodném listě, ale v životě jsme dostávali ještě další jména. Nejprve to bylo od rodičů, kteří nás zpravidla oslovovali zdrobnělinami našeho křestního jména – třeba Jiříku, Maruško apod. Později jsme možná od kamarádů dostávali různé přezdívky, často odvozené od příjmení – např. Krakonoši, Pudřenko atd. Ovšem byly jistě i děti nebo spolužáci ve škole, od kterých jsme slýchávali ještě jiná jména, totiž nadávky – ani se nehodí, abych tu nějaké citoval. Kolik jsme jen schytali v životě nadávek a kolik jsme jich na druhou stranu také sami rozdali! Na opačném konci než nadávky jsou různé tituly hodnosti, urozenosti a cti – jako třeba Vaše veličenstvo, Vaše výsosti, Vaše excelence, Sire, Mistře atd.
Všechny tyhle zdrobněliny, přezdívky, nadávky, tituly jsou různá pojmenování, kterými se navzájem oslovujeme, ale nejde přitom o naše vlastní jména, které máme v rodném listě a v občance. To je třeba mít na paměti také v případech, kdy čteme v Bibli, že tomu slíbenému Zachránci, kterého se Bůh rozhodl dát světu jako dar o Vánocích, se bude říkat tak a tak, že mu budou dána ta a ta jména, ty a ty názvy.
Proroci stovky let předem mluvili o Svatém a Vyvoleném z lidí jako o tom, jemuž budou říkat hebrejsky Immanuel (česky Bůh s námi), nebo Pele-Joez (Divuplný Rádce), El-Gibbor (Božský bohatýr), Abi-Ad (Otec věčnosti) a také Sar-Shalom (Vládce pokoje). Tohle byly tituly, které vystihovaly charakter, postavení a dílo onoho očekávaného Vykupitele lidstva, které odpadlo od Boha, otročilo hříchu a bylo podrobeno smrti.
Až teprve po narození dostal na pokyn anděla ten jedinečný chlapec od Marie a Josefa jméno Ježíš (česky), hebrejsky Jehošua, což znamená „Hospodin je spása“. Projděme si nyní spolu podrobněji prorokem Izajášem zmíněné tituly a oslovení, kterými Ježíše měli a mají lidé nazývat, abychom lépe ocenili (spíše než pochopili), kým vlastně Ježíš je a jakou roli dodnes hraje v životech lidí, a tedy i nás.
Prorok Izajáš prohlásil: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. … Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ (Izajáš 9:1,5) - Toto proroctví se sice v hrubých rysech naplnilo ještě v době Izajáše s nástupem bohabojného judského krále Chizkijáše, ale v plné šíři a hloubce se mělo naplnit teprve s příchodem slíbeného Mesiáše, Krále králů.
První z těch jmen, titulů či názvů, a tedy charakteristik, Mesiáše je Divuplný Rádce. Už Ježíšovo narození z panny Marie bylo divuplné a zázračné. Stejně jako to, jak Ježíš žil, co říkal a co konal, budilo v lidech úžas. Rozum lidem zůstával stát, když Ježíš už jako dospělý vyléčil lidi od narození slepé i chromé, když vzkřísil mrtvé, když poručil větru, bouři, vlnám a poslechly ho. Nesčetněkrát čteme v evangeliích, že se lidé velice podivili, zmocnil se jich úžas (např. Lukáš 2:47, 4:22, 4:36, 5:26, 8:56, 9:43, 20:26, aj.).
Lidé se pozastavovali nad Ježíšovým učením, které i obyčejným lidem odkrývalo hluboké pravdy jejich prostým jazykem. S úžasem sledovali, jak Ježíš moudře odpovídal náboženským vůdcům i světským vládcům, s jakým nadhledem se vyhýbal nástrahám a léčkám farizejů, kteří pak jen „sklapli“ a naštvaní odešli. Ještě dnes, když člověk nezaujatě čte ty staré záznamy Ježíšových slov, naplňuje ho údiv a úžas.
Ježíš byl a je i Rádcem, ale pozor – nedával a nedává laciné rady nebo přesné návody „krok za krokem“. Někdy bychom chtěli, aby nám Bůh nebo někdo moudrý poradil, jak se konkrétně zachovat v té či oné situaci. Ježíš ale mluvil spíš o podstatě věcí a nazýval je pravými jmény; mluvil o principech a úskalích života. Třeba jako když za ním přišel jeden muž a chtěl, aby Ježíš domluvil jeho bratrovi, který se s ním nechtěl spravedlivě podělit o dědictví. Ježíš mu ale řekl, že není povolán být jejich soudcem, který by je rozsuzoval, a pak začal mluvit o tom, aby si lidé dali pozor, jinak jejich srdce ovládne chamtivost a hamižnost a raději se rozkmotří s blízkými, jen aby měli víc věcí a peněz – jakoby ty mohly vynahradit ztrátu přátelství a rodiny.
Přestože Ježíš mluvil podivuhodně moudře, nebyl jen nějakým mudrcem, filozofem či myslitelem. Izajáš předpověděl, že bude nazýván také Božský bohatýr, El-gibbor, což je možné přeložit i „Bůh mocný/silný“. Ježíš nepřišel jen mudrovat, filozofovat a myslit. On přišel hlavně porazit Božího nepřítele (hebr. Satana), který nás zotročoval a držel ve strachu a sobectví. Ježíš právě o tom sám mluvil, když říkal: „Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí. Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí.“ (Lukáš 11:21-22) Satanovou zbrojí byly lži, klamy a pomluvy, ale Ježíš zjevuje pravdu o Bohu. Satanovou zbrojí byl Zákon, který nás odsuzoval, ale Ježíš za nás Zákon naplnil. Satanovou zbrojí bylo, že jsme nemilováni, protože si to nezasloužíme. Ježíš nám celým svým narozením, životem, smrtí a vzkříšením ukazuje, jak hluboce jsme milováni navzdory našim „nezásluhám“. Božský bohatýr za nás bojoval a jako světlo zvítězil nad tmou… Dodnes lidé zažívají, jak s Ježíšem dokáží vítězit nad svými závislostmi, temnými stránkami a démony. Ježíš je dost silný na to, aby zachránil každého z nás. On na vítězství stačí. (Iz 63:1b)
Třetí jméno v Izajášově proroctví znělo Otec věčnosti, nebo také věčný/odvěký Otec. Je to označení Ježíšova postavení jakožto toho, kdo už od dávných věků vytrvale vychovává svůj lid, stará se, zaopatřuje, ochraňuje a zachraňuje. Při četbě evangelií si jistě všimnete, že někdy Ježíš uzdraví nemocnou ženu a řekne jí: „Dcero, tvá víra tě zachránila.“ A z celého Jeho přístupu k zuboženým a ztrápeným je patrné, jak se znovu a znovu smilovává nad lidmi jako otec nad svými dětmi.
Jako otec totiž chce, aby Jeho děti místo starostí, úzkostí, strachu, beznaděje tváří v tvář těžkostem a nakonec i smrti nalezli v Něm pokoj. Poslední označení, kterým podle Izajáše budou lidé Ježíše oslovovat, je Vládce pokoje. Už při Jeho narození ohlašovali andělé: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení.“ Mnozí toužíme po pokoji – pokoji s Bohem, pokoji s našimi blízkými, pokoji ve světě plném nejistot, hrozeb a nástrah. Ti, kdo vírou vítají ve svých srdcích Ježíše, mohou zažívat a šířit kolem sebe Jeho pokoj, smíření a klid v duši.
„Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Tak Ježíše nazval kdysi prorok Izajáš. O Vánocích jsme zváni, abychom tak Ježíše nazývali i my. Amen.