Hrdinové Vánoc - andělé

Milí přátelé Vánoc –

Letošní advent se budeme v kázáních věnovat „HRDINŮM VÁNOC“ – těm, kteří nějakým způsobem pozitivně zasáhli do událostí spojených s příchodem Božího Syna na náš svět. Tuto neděli se zastavíme nad tajemnými tvory, kteří tuto převratnou událost lidem zvěstovali, opěvovali ji a kázali „o tom, co se vskutku stalo, že se lidem narodilo děťátko“. Ano, dnes budeme mluvit o andělech, a dá-li Bůh, příští neděli si povíme o pastýřích, tu další o Marii a Josefovi a nakonec, na Štědrý den bude ve středu naší pozornosti sám Ježíš, Kristus a Pán.

Andělé se objevují jako ozdoby na stromečku; figurka anděla je zpravidla přítomna také v betlémech, které lidé staví; o andělech se zpívá ve vánočních koledách. Podle Písma se andělé o prvních Vánocích zjevili pastýřům, hlídajícím svá stáda a střežícím je i v noci, aby jim oznámili „velikou radost pro všechen lid“, zprávu o narození „krásného neviňátka“ (*).

Ale andělé se lidem zjevovali i dříve, ještě předtím, než se Ježíš narodil. O devět měsíců před Vánocemi oznámil anděl Gabriel mladé dívce z Nazareta, Marii, že právě ona bude tou ženou vyvolenou z Boží milosti (ne za zásluhy), požehnanou ženou, která se stane maminkou slíbeného Spasitele světa. A ještě o půl roku předtím se tentýž anděl, Gabriel, ukázal i knězi Zachariášovi, jak jsme si dnes četli. Zachariáš a jeho žena Alžběta nemohli mít celý život děti. Ale v jejich stáří je nakonec Bůh vyslyšel a oznámil to Zachariášovi právě ústy anděla.

Zachariáš o pravdivosti té zprávy, že bude mít „na stará kolena“ syna, silně pochyboval. Považoval něco takového za nemožné, a tak žádal znamení či důkaz („Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku.“, v. 18), na což anděl reagoval: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“ A v té chvíli ztratil Zachariáš řeč a až do narození syna Jana, později zvaného Křtitel, nepromluvil ani slovo. Devět měsíců měli „u Zachariášů“ poměrně tichou domácnost.

Andělé se objevují i ve staletích a tisíciletích před příchodem Krista na svět. Vlastně už v první knize Bible, Genesis, čteme, jak po vyhnání člověka z ráje dal Bůh střežit „cestu ke stromu života“ anděly, cheruby s plamenným mečem. Obrazně řečeno, tehdy člověk ztratil možnost žít věčně. Ale Tu možnost Bůh nám, lidem, vrátil ve svém Synu Ježíši. A andělé jsou pak zmíněni i v poslední knize Bible, Zjevení, neboť budou při Apokalypse troubit na polnice a doprovázet „Krále králů“ při Jeho příchodu/adventu k Poslednímu soudu.

Je s podivem, že i když jsou andělé vysíláni, přítomni a zapojeni při mnoha událostech, popisovaných v Písmu, není nám tam o nich samých řečeno mnoho. Je zkrátka třeba se pokorně smířit s tím, že o andělech toho víc nevíme, než toho o nich víme. Je to nejspíš proto, že Bůh nám v Písmu nesděluje skutečnosti, aby ukojil naši zvědavost nebo abychom znali spoustu faktů. K čemu taky? Bůh nám zjevuje především to, co potřebujeme vědět a poznat ke své záchraně, k životu v plnosti uprostřed společenství a k vnitřní radosti navzdory nepříznivým okolnostem.

Jaký tedy máme mít k andělům vztah? Máme je úplně ignorovat a popírat, jako ti, kteří věří jen v materiální, hmotný svět? Nebo je máme naopak uctívat, volat, prosit na modlitbách, jako ti, kteří se zabývají esoterikou? Oba tyhle extrémy jsou, podle Bible, „za hranou“.

Andělé nejsou sice hlavními postavami „dramatu tohoto světa“, ale přesto jsou uvedeni v programu, „mezi aktéry dění na nebi i na zemi“. Ovlivňují naše životy a Bůh je používá mj. jako své posly – ostatně anděl doslova znamená posel – aby dali vědět, vyřídili, vysvětlili, zasáhli, bránili, sloužili nám všem, které Bůh vyvolil k záchraně. Někdy tak andělé činí viditelně, jindy ve snu, jindy zcela bez našeho vědomí. Pokud tedy máte doma sošku anděla (nebo několik, jako moje žena), ať vám připomíná právě to, že tu andělé jsou, že jsou Bohem posíláni nám ku prospěchu.

Na druhou stranu, uctívání andělé odmítají. Když pisatel listu Židům vysvětluje, jak Ježíš svou vznešeností převyšuje i anděly, píše: „Kterému z andělů kdy (Bůh) řekl: `Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého trůnu!´ (Tak jak to řekl Synu Ježíši.) Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?“ (Židům 1:13-14)

Andělé jsou Božími vyslanci a nástroji uskutečňování Jeho vůle. Nejsou nezávislými zmocněnci, kteří si dělají, co chtějí. Jejich činnost není ponechána na jejich libovůli. Proto je také projevem nepochopení, když se věřící lidé modlí k andělům a žádají je o ochranu, vedení či požehnání svému dílu. Dokonce se v poslední době objevují různé kalendáře, jejichž autoři popustili uzdu své fantazii a uvádějí příklady „modlitbiček k andělíčkům“, které prý zcela jistě fungují a zaberou. Abychom se vyhnuli takovýmto chybným a pochybným praktikám, je dobré si pamatovat, že andělé jednají na příkaz Boha, ne nás!

Prosit anděly o ochranu a pomoc a zásah do života je tak trochu jako prosit vojáka, aby přišel tam a tam a zakročil, sám nebo s celou armádou. Voják je sice k tomu velmi dobře vyzbrojen, ale sám nerozhoduje o tom, kde a kdy zasáhne! To musíte výš, za velitelem nebo generálem, kterému jsou vojáci podřízeni. Stejně tak jsme v Písmu vyzýváni, abychom se v modlitbách a prosbách o pomoc či požehnání obraceli pouze k živému Bohu, svrchovanému Panovníkovi, Hospodinu zástupů. Andělé neposlouchají nás, ale Boha. Nečiní, k čemu je pověříme nebo o co je požádáme my, lidé, ale k čemu je vyšle Bůh. Jemu jsou plně zodpovědní, ne nám. A je to tak vlastně dobře.

Už proto, že Všemohoucí, kterého prosíme o ochranu, pomoc, vysvobození, požehnání, uzdravení, má tisíce různých možností a způsobů, jak nám odpovědět, jak zasáhnout. Některé ty možnosti jsou nadpřirozené, jako třeba prostřednictvím andělů, jiné jsou zcela přirozené, třeba prostřednictvím jiných lidí, náhodných setkání („Vás mi posílá samo nebe!“), obyčejných i neobyčejných událostí.

Proto také jen Boha máme uctívat, proto jen Jemu patří všechna sláva. Tak to řekl i anděl Janovi, když se mu vrhal k nohám: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty... Před Bohem poklekni!“ (Zjevení 22:9) Kdyby nás Bůh nechtěl zachránit a pomoci nám od našich vin a problémů, ani všichni andělé dohromady by nám nebyli co platní. A naopak, jestliže On nás tak miluje, že přijde mezi nás trpět a umřít, abychom se my mohli věčně radovat a žít, potom nás nic a nikdo nemůže od Něho odloučit. Ani ten padlý anděl, zvaný Nepřítel /satan/ a Pomlouvač /ďábel/.

Vaše děti i Boží andělé vám proto popravdě přejí „Merry Christmas“ (*), Veselé Vánoce! Amen.

(*) - Školní děti dnes zpívaly písně „Jak jsi krásné neviňátko“ a „We Wish You a Merry Christmas“ (Christ Jesus was born!).